Novinky
|
Sníh jako informační bankaMiluju sníh. To už jsem říkal. Ale další věc, proč ho mám rád je ta, že všechny stopy, všechny pachy se v něm krásně ukládají a jestliže několik dní nesněží, tak díky procházkám přibývají. To se potom takové malé proběhnutí změní pro páníčka v utrpení, protože hned za brankou je toho ve sněhu spousta. A tak zavrtám nos do závěje a natahuju všechny ty úžasné vůně. Byla tady Brita, to je vlčák (miluju vysoký holky!), pak ten vzteklej hamburger od vedle, co nadskakuje deset čísel nad zem, když štěká a minule, když za mnou běžel, tak zapadl do sněhu až po krk. To bylo najednou ticho! A taky... Proč musíme dál! Páníček mě vleče pryč protože je mu asi zima (co mám říkat já, když jsem bez bot). A tady... Jessinka mi tady nechala vzkaz! Že už brzy to na ní příjde! To zas bude řevu v naší ulici. A tady, co to... fuj, vajgl... a tady se podepsal rotvailler, co tudy chodí se svým páníčkem pravidelně. Je to cítit výhružně, ale pokaždé je na vodítku a s košíkem, takže směrem k Jessince žádná konkurence.
|
|||