Novinky
|
NasněžiloJe to už moje třetí zima a přiznám se, že mám sníh rád. Kromě jídla a gauče je sníh největší lidský vynález. Sice studí, je mokrý a také při konzumaci není právě nejchutnější, ale přesto je s ním legrace a běhat za sáňkama je, kromě hledání kolem popelnic, ta největší zábava. Ale, jak už to tak bývá, má zima i své stinné stránky - dementní oblečky pro psy. Řeknu to tady narovinu. Stydím se v něm. Ano, hřeje to, ale pohledy ostatních psů (a koček!) bych vám ani nepřál. A navíc, nemá-li panička soudnoust, pak to může skončit potupou a totální degradací psího ega. Přišla k nám ženská a nabízela tyhle pletené hrůzy. Kdyby byl doma jen páníček, tak by to snad ještě šlo - prostě by jí zavřel před nosem. Ale panička... Už když jsem viděl, co ta baba vybalila z tašky, dostal jsem třesavku. Sice jsem se pokoušel páníčka požádat o zákrok, ale ten jen čučel na hokej. Nakonec mi byl koupený pletený... svetr, červené barvy (prý mi jde k srsti!), ve kterém vypadám jako bonbón. Navíc podélný proužek moc nezeštíhuje. Musím ovšem uznat, že to mohlo dopadnout hůř, neboť ta ženská nabízela i námořnický obleček jak pro retardované chlapečky. Stejně mi ale ta červená hrůza brání v tom, abych si vychutnal sníh až do dna, protože musím neustále sledovat, jestli se neblíží nějaká fena a nehrozí mi totální znemožnění na poli lásky.
|
|||