Novinky
Úvodní stránka
Chovatelská stanice
Naše feny
Výstavy
Štěňata
Odchovy
Fotogalerie
In memoriam
Krysaříkovo
Jeden krysařík nestačí
Standard PK
Historie PK
Barvy PK
Standard čivav
Historie čivav
Doporučená literatura
Kontakt a odkazy
© cheva 2008
Krysaříkovo blízké setkání třetího druhu
Na to, proč jsme letos vyrazili na dovolenou na Slovensko existují dva názory. Obecný, rodinou uznávaný, je ten, že je potřeba, čas od času se připomenout příbuzenstvu kvůli soudružnosti a dědictví; druhý názor, jenž zastávám já, je ten, že krysařík poté, co stačil počůrat vše myslitelné patníky, popelnice a dětské hračky v našem okolí, potřebuje nové cíle. Stejně jako Napoleonovi byla malá Francie, stala se naše víska malou krysaříkovi. Nebudu se rozepisovat o návštěvě zvěrolékaře za účelem "výjezdní doložky" pro krysaříka. Bylo by to příliš bolestné, zvlášť pro mě, který ho držel celou dobu v náručí a prostřednictvím drápků poznal, že krysařík pana doktora rád nemá a nikdy mít nebude.
Nebudu ani psát o přepravní bedýnce, kterou jsme si půjčili, vědomi si faktu, že pouze tak smí být ve vozidle zvíře přepravováno. Teprve ale při pokusu do ní krysaříka nacpat jsme pochopili, že to půjde pouze za předpokladu popření několika fyzikálních zákonů a svázání krysaříka do kozelce. Bedýnka byla tudíž spolehlivě jediným místem, kde se krysařík potkat nedal.
Vyráželi jsme kolem čtvrté hodiny ranní a krysařík byl jediným členem rodiny, který projevoval radost. Občůral všechna čtyři kola (a několik kol u aut sousedů) a nacpal se na klín k paničce. To je jeho místo. Předníma packama se opře o palubní desku a otočí se na mě: "vpřed, pilote", říká jeho pohled a mě nezbývá než "kapitána" uposlechnout.
Ze "sedadla smrti" se krysařík vzdaluje pouze když se na sedadle zadním vybalí něco k jídlu. Jinak sedí vpředu a pozoruje cestu. Jako spolujezdec je (na rozdíl od paničky) klidný, nekritizuje ani rychlost jízdy, ani způsob řazení a brzdění. Rozčilují ho pouze cyklisté, které předjíždíme a chodci na přechodech. To vždy sklopí uši dozadu a začne štěkat dost podivnými tahavým štěkotem. Vzhledem k tomu, že je vydává také když ležím na jeho oblíbeném místě na gauči, budou to patrně zvlášť sprosté psí nadávky.
Kolem poledního jsme konečně v cíli. Krysařík se z auta vyřítí jako první a okamžitě si "přivlastní" sloupek branky. Vcházíme do dvora a... a proti nám se řítí... jak jen to popsat... vezměte skříňku na boty pro čtyřčlenou rodinu a polepte ji chlupama. Potom jí vystřelte asi třicetikilometrovou rychlostí proti návštěvě. Té pak tvrďte, že se jedná o štěně salašnického psa. Jejich pochybnosti ignorujte.
Proč má rodina řidiče autobusu žijícího v rodinném domě salašnického psa nevím (no, já ani nevím proč my máme krysaříka, to ovšem souvisí s mými těžkými hříchy v minulém životě), ale "strýko Štefan" ho nazývá Drobčekem a tvrdí, že by kuřeti neublížil. Manželka zatím vyděšeně sleduje, jak Drobček povalil krysaříka do trávy a pokouší se ho zamáčknout do hlíny, z čehož prý vyplývá že budou kamarádi.
Vybalujeme tašky s příšernou hromadou věcí a kolem nás se co chvíli mihne krysařík s Drobčekem v těsném závěsu. Úprk je to jediné, čím krysařík může zabránit Drobčekovi, aby mu projevoval svou náklonnost. A když už je vybaleno a je vypita první runda "Tatranského čaje", náhle zjišťujeme, že psi zmizeli. To jsem nervózní i já. Štefan tvrdí, že se nemají kam ztratit, protože za barákem jsou jenom Tatry, do míst, kde by si mohli doopravdy ublížit se nevyškrábou a do Polska je "Straž granična" stejně nepustí. Objevují se teprve když se vydáváme obhlížet rodinné hospodářství. Odkudsi z luk se se štěkotem přiřítí krysařík a vyděšeně štěká. Teprve když se vydáme za ním, zjišťujeme důvod krysaříkova zděšení; poprvé se, čumákem v čumák setkal s krávou.
Nevím, jaké zkušenosti s tím máte vy, ale já, co je to kráva, jsem krysaříkovi vysvětloval poprvé. Pokud se ale do té situace dostanete, zkuste to přes žrádlo. U nás se to osvědčilo.
"Podívej, taková kráva, to je jako kapsička s hovězím." Na klíčové slovo "kapsička" krysařík slyší (stejně jako na "řemínek", "čůrat" a "která bestie udělala tuhle louži!") zcela spolehlivě a hned vrtí ocáskem.
"Jenže tahle kapsička je trochu větší," pokračuji a snažím se nevnímat udivené pohledy příbuzenstva. Stavím krysaříka zpět na zem. Ten krávu oběhne (za jejího neměnného nezájmu) a poté na mě pohlédne. V těch dvou malých černohnědých korálcích posazených nad čumáčkem se stkví jedna jediná otázka: "Jestliže je to hovězí kapsička, odkud se to žere!"
| předchozí | krysaříkovo | další |