Novinky
|
Hromady kolem násSáhnu do kapsy pro kapesníky a místo nich vytáhnu igelitový pytlík. Sáhnu do kapsy pro klíče a hádejte, co nahmátnu? Jistě, igeliťák. Je to daň za to, že se snažím za krysaříkem sbírat jeho nevábné výrobky. Popravdě řečeno, snáší to stejně špatně jako já, ovšem on proto, že je pyšný na své dílo a na chodník ho pokládá hlavně proto, aby se i jiní mohli kochat (občas jde sice na trávník, ale stojíce na trávě zadek vystrčí nad chodník, takže stejně sbírám). Jistě, někdy prchám, neboť sbírat polotekuté krysaříkovi produkty prostě nehodlám. Zvykl jsem si, že co se týká odkládání odpadu (tzv. kladení kabelu) má krysařík svá oblíbená místa. Je lhostejné, jakými cestami se ubírá naše cesta, kabel se klade vždy na stejné místo. Včera po ránu si to opět šineme na naše oblíbené místo když tu se za mnou ozve: " Mohl byste uklidit po svém psu?" Protože široko daleko jsem byl jedinnej tvor venčenej svým psem, pochopil jsem, že ta dobrá žena ječí na mě. Vrátil jsem se zpět k ní a k hromadě, kterou mohl stvořit pouze bernardýn, kterému povolila zácpa. Ačkoliv jsem před chvílí absolvoval ranní koridu (vystrkání dcery do školy a zabránění jí, aby si s sebou odnesla svou šnečí farmu), měl jsem stále dobrou náladu. Slušně jsem odmítl autorství této hromady s poukazem na to, že bych musel krysaříka rozpůlit, abych z něj tohle dostal. Krysařík se naopak dmul pýchou, že takováto nádhera je přisuzována právě jemu a okamžitě ji podepsal. Po kratším slovním průjmu oné paní jsem pochopil, že bych to mohl uklidit prostě proto, že mám psa. Na to se ovšem nedalo nic namítat, jen odejít. Copak jsem Paroubek, abych uklízel sračky po tom, co šel přede mnou? A ještě se při tom tvářil vesele?
|
|||