Novinky
Úvodní stránka
Chovatelská stanice
Naše feny
Výstavy
Štěňata
Odchovy
Fotogalerie
In memoriam
Krysaříkovo
Jeden krysařík nestačí
Standard PK
Historie PK
Barvy PK
Standard čivav
Historie čivav
Doporučená literatura
Kontakt a odkazy
© cheva 2008
Jak se koupe krysařík
V okamžiku, kdy jsme schopni určit polohu krysaříka v naší posteli a nemusíme ani rozsvítit, je rozhodnuto, že ho musíme zase vykoupat. Periodické koupele krysaříka se stávají v naší rodině zdrojem veselosti všech. S vyjímkou mě a krysaříka. Krysaříka je totiž nejdříve nutné polapit. Z tohoto důvodu se pořádá něco mezi safari a přivoláváním deště. Na způsobu, jakým se krysařík dokáže nacpat mezi skříň a zeď by patrně zkrachovalo hned několik fyzikálních zákonů.
Je-li konečně vytažen, vydává zvuky, kterými slibuje svou nehynoucí nenávist všem a na věky věků (minimálně však do nejbližší večeře).
Podle vztahu k vodě se psi dělí do tří kategorií:
1. Psi, kteří vodu milují - vrhají se do ní kdykoliv jí spatří a není boha ani povětrnostních příšerností, které by jim v tomto skutku zabránili.
2. Psi, kteří chovají k vodě odpor - do vody se nevrhají nikdy a ze zásady, jsou-li nuceni se k ní přiblížit, činí tak s nejvyšší obezřetností, neboť něčemu tak hloupě mokrému jako voda se nedá věřit
3. Náš krysařík - aplikaci vody na své tělo vnímá jako jeden ze zákeřných způsobů, jak se mu jeho vlastní rodina mstí za nesmyslné maličkosti (jako je např. počůrání polštáře, sežrání čokolády z konferenčního stolku či pitvu bačkory), které se mu ani nedají dokázat a které si nepamatuje, neboť je spáchal už před několika hodinami.
Jsa nesen do koupelny, dívá se krysařík, jestli se všichni dívají. A když zjistí, že se dívají, nasadí výraz mučednictví a slovní obrat "psí oči" náhle dostává netušené rozměry. S nadějí hledí zejména na paničku, doufaje, že ta zakročí. Jedinné, čeho se dočká je pokrytecké mumlání: "já s tím nesouhlasila, broučku."
Na roli největšího tyrana v rodině jsem si zvykl.
Jedna z mála věcí, na které se v této chvíli s krysaříkem shodneme je nedůvěra k psímu šampónu. Smrdí nám oběma. V názoru na to, co je voňavé, se však rozcházíme. Myslím, že jsem dostatečně tolerantní, ale tu tekutinu, co vytéká na poli z hromady hnoje za voňavou nepovažuju. Krysařík, bohužel, ano.
Postaven do sprchového koutu, zaujme krysařík postoj č. 14 (trpitelský - skloněná hlava a tiché vytí), které by slabší a nepoučené povahy mohlo přivést k víře, že mají vyhráno. Samotné mytí je potom srovnatelné s operací mozku v prudkém lijáku; jednou rukou se křečovitě držíme okraje sprchového koutu, druhou krysaříka, třetí sprchu... ehm... jak jsem již řekl, není to nic jednoduchého.
Je-li krysařík již vysprchován, neznamená to, že jsme zvítězili. Přestože jeho mírně obézní tělo vysušíme tak, že hrozí, že se mu na těle začnou dělat písečné duny, vždy se najde v srsti dostatek tekutiny, kterou je možné otřepáním se ohodit zeď do výše půl metru. Nejlépe v obýváku. To pak lépe vyniknou kousky bláta, které se nezdařilo vysprchovat. A tak zatímco na sebe patláme sprchový gel ( namočený už stejně jsme), krysařík pobíhá po gauči a snaží se do něj vetřít zbytky vody ze své srsti. Poté následuje výhružné štěkání zpoza polštářů, které se, po nenápadném položení psího šampónu na stolek, přemístí za gauč a nabyde na intenzitě.
Nejbližší procházku doporučuji provést až za dvě hodiny. Máte zaručeno že:
1. se krysařík nenachladí
2. zůstane dvě hodiny čistej.
Pokud doufáte ve víc, nepořizujte si krysaříka, ale perskou kočku.
| předchozí | krysaříkovo | další |