Úvod : Novinky : Psi/Feny : Štěňátka : Odchovy SM : Galerie : Články : Curriculum : Koláže : Kontakt

Články od Pavlínky Cmíralové

Píšeme sem všechny příběhy Nugátka a Opálky, o kterých nám napíše Pavlínka Mrázková - Cmíralová

Milá Jarmilko, tak Ti píši, jak se u nás s novým přírůstkem žije. Opálka alias Oplatka nás přijala všechny za své a chová se, jako by jí všichni patřili. Posílala jsem Ti již nějaké fotečky, jak se s Nugátkem milují. Po příchodu Opálky tak všichni krásně zlobí :-)))! Mám už oči i na zadku, jen hlídám, venčím, krmím, rozčiluji se, vyhrožuji a omdlívám atd atd.... A ty dvě pipeny asiatský se taky na mně domluvily. Dnes překrásně roztrhaly pelech!! Máme molitan po celém dvoře a už se ho asi nikdy nezbavíme. Dnes jsem si tu "mateřskou" parádně užila. Nejhodnější je v té naší smečce momentálně stařičký Geoffrey a asiatský Brambůrek. Dnes zlobil i německý špicl. Tak dlouho krysky špicloval, až jim ukradl pískací slepici, a to bylo nešťastníků!!! Ale už nám ji vrátil, ale nechtěl "parchant" ukázat, kam ji dal. Zdraví Securiťáci

Ahoj dnes, napíšu Ti něco o Opálce. Je to smršť smíchaná s uragánem, neuvěřitelné žihadlo, které se neustále pískáním a ječením domáhá pozornosti. A to Ti tedy ještě musím něco říct. Ta naše Oplatková hvězdička měla tendence dělat velkou potřebu do postele. Takže naposled, ze čtvrtka na pátek, se o půlnoci podělala v naší posteli, že nás málem kleplo! Toto se nám za éru chovu pesanů ještě nestalo. Stála jsem s otevřenou pusou a myslela jsem, že se mi to zdá. Bylo přesně 10 minut po půlnoci, tak jsem měla právo domnívat se, že se mi to opravdu zdá. Ale nezdálo. Probudili jsme se do tvrdé nevoňavé reality. Takže jsem převlíkala a prala, a to ji venčím co chvíli, ale nechtěla si na dvoře ulevit a schovávala si to nadělení pěkně pro nás :-))). Ale od pátku si možná uvědomila, že pokud se bude k naší posteli chovat jako k vyprazdňovacímu prostoru, tak s námi nebude dělat hají! A pozor - zabralo to a nyní krásně chrupinká s náma. Zítra pokračují Securiťáci

Tak jsem tady zase, Óóóó díky bože za to, jak jsou krysaříci neuvěřitelně chytří psíčci a že jim dlouho netrvá, když mají pochopit to, oč je člověk žádá a to hlavně v případě, když se to týká přece jejich pohodlí. Zkrátka teplo pánečků a vůně vypraných peřinek je pořád lepší, než ohrádka a v ní osamocený pelíšek :-))). A tak se stalo, že naše Oplatková Opálka spolu s Nugátkem dělají pěkně hají s námi. Mají to, jako jediní ze smečky povolené, protože jsme to ostatním pesanům vysvětlili tím, že nemají takový kožíšek a jsou téměř nazí. A tak se soucitně ostatní členové smečky na ně moudrým okem podívali a řekli, že tedy pro záchranu hýbajících se tabulek "čokolády" povolí i něco více a to to, že v případě, není-li v dosahu žádné lože, nabídnou svá obrovská těla, jako náhradní vyhřívací postýlku. Čokoládoví krysaříci jsou zkrátka pro naše pastevce a belgičánka úplně k sežrání :-))) a kdo ví, zda v jejich přítomnosti necítí a nepředstavují si nádherně voňavé zlaté nugátky, nebo nugátové oplatky. Tak to tedy u nás vypadá a příště napíšeme zase.S obrovským čokoládovým pozdravem se loučí celá smečka Securiťáků

Milá Jarmilko!Nedá mi to, abych nenapsala ještě něco i o Nugátkovi. Je to opak Oplatkové Opálky. Je to takový elegán, závisláček, miláček, poslušňáček, který si umí říci i o to, když potřebuje vyvenčit. A jaké on má nádherné nugátové oči! Ty mně dočista pomátly a to tak moc, že dokáži odpustit i snad neodpustitelné :-))). Perfektně se naučily ty jeho kukadla moji osobu vydírat. Jsou zcela dokonalé a mohla bych se na ně dívat celé hodiny. Pak v nich vidím i odraz sebe. V tomto malém tvorečkovi je tolik bezmezné lásky, kterou poctivě rozdává nám i celé smečce. Získal si srdce všech, jež nás obklopují. Ale jako správný krysařík má temperament, který mohu přirovnat snad jen k rychlosti blesku. Spolu s Opálkou vytvořili torpéďácký tým. Jenže z toho torpéda se umí během setiny sekundy změnit ve " Zlatého Nugátka". Zkrátka a dobře, je to má srdeční záležitost a každému vřele doporučujeme toto čokoládové potěšení :-))). A proto i Tobě Jarmilko děkujeme, že jsi nám dopřála tak dobrou chuť. Je to opravdová delikatesa.Zdraví Securiťáci

Ahoj Jarmilko! Tak si představ, že jsem dnes měla doma na chvíli jednookého krysařičího "Jana Žižku". Jak si tak chystám papání pro velké pesany, vyrušil mně prapodivný zvuk. Kouknu za sebe a vidím Opálku, jak se v kuchyni motá dokola, a snaží se o cosi, co jaksi nemohu slovy popsat. Motala se jako nudle v bandě a snažila se chvílemi packou setřít něco z tlamičky. Tak jsem na ni jukla, a ona pak jukla na mně a já celá vyjukaná jsem zjistila, že si zalepila oko tvarohem. Vůbec nevím, jak k tomu přišla, ale vzhledem k její hyperaktivitě a zřejmě touze stát se prvním historicky úspěšným krysařičím parašutistou, si mohu jen domýšlet, že zase vystřelila do vzduchu svůj zadek a přistála hlavou do cíle :-))). Tím cílem se stala mistička, kde jsem kryskám rozšlehala tvaroh. Já Ti něco povím, je to opravdu skrytý parašutistický a kaskadérský talent. Už jsi někdy viděla lítat krysku vzduchem? Ne? Tak to musíš přijít na návštěvu k nám.Tak hezký den přejí Securiťáci!

Ahoj!Opálka, když si hraje, tak nevidí a neslyší. A neslyší ani mé vyhrožování, úpění a prošení, pak modlení a instinktivní volání "Ježíše Krista", aby zachránil to malé tělíčko před krkolomnými pády. Všechno marné, Opálka si zkrátka hraje. Skáče do výšky tak, že udělá přemet ve vzduchu. Nejvíce miluje skoky střemhlav z postele. Odrazí se a letí a krásně si užívá mého šílenství v očích. Naštěstí jsem podél postele dala obrovský pelech, abych eliminovala přistávací manévry. A to se jí líbí úplně nejvíc :-))). Budu se muset zkrátka smířit s tím, že máme doma krysaříka a ne polštářovou pecku a budu muset potlačit své záchranářské sklony a zmírnit svůj hystericky nemožný jekot, když se snažím zasahovat do her těchto psíků. Snad dožiju ve zdraví a bez nápadně rychlého prošedivění vlasů v raném věku toho, že budu moci přihlížet s klidným srdcem hrátkám našich psů. Doma se bojím o létající krysky a venku trnu při šílených hrátkách pasteveckých asiatských obrovských monster.Ale to už je jiná kapitola, ke které se vrátíme někdy, kdy budu popisovat "Jak krysařík pastevce ke hře vyzval"Zdraví Securiťáci

Dnes plním svůj slib a píšu o tom - jak krysařík pastevce ke hře vyzval.Tak si představ, že díky krysaříkům máme doma ze středoasiatů baletky.Kdo by kdy tušil, že tato monstra budou chvílemi tančit i Labutí jezero. Sedíme si na dvoře, jarní sluníčko nám všem pozvedlo náladu, a jak tak sedíme, nic lepšího Nugátka nenapadne, než jít za tím největším azoušem a vyzvat ho ke hře. Babur na něj koukal, že to jistě nemůže myslet vážně, protože takové malé "prd", jemuž páníček s pýchou říká pes, ten si s ním chce hrát? Tak dělal dál, že to malé nic přehlíží, ale po očku sledoval, co to malé hýbající se stvoření předvede. Nugátek přitvrdil! Začal tancovat na zadních, udělal otočku, pak skok na Baburovu hlavu, pak další otočku a najednou dělali otočky všichni tři pastevci včetně namyšleného Brambůrka. Pak začala souhra promyšlených manévrů, kdy jednoho nebohého krysaříka honily tři velké obludy. Jenže klička sem a klička tam, pod tlapou rychle proběhnout, hned otočka a zpět, a už se jim Nugy vysmíval, jak jsou z toho všeho zmatení, a jak opatrně zvedají obrovské tlapy, aby přece jen náhodou na něj nešlápli. A tak by si tak asi hodně dlouho hráli, jenže jsem zasáhla já, jako správná domácí hysterka, a jejich balet ukončila. Já tedy na to nervy nemám, já tedy ne! Všichni najednou stáli a koukali a Babur pak najednou přišel za Nugátkem a věř nebo ne, Jarmilko, připadalo nám to, jako by Nugymu říkal: "Přece jen jsi pes, brácho". Pak se šli oba společně napít, za nima jako doprovod šly poslušně obě dvě asiatky a později Nugátek usnul v kožíšku Arvany. My jsme si najednou uvědomili, jak tato smečka, ač naprosto rozdílných rozměrů, drží pohromadě a jak příjemný pocit to je, když víš, že se máme všichni rádi.Mějte se hezky, zdraví Securiťáci

O víkendu jsme byli na speciální výstavě středoasiatů a samozřejmě, že Opálka a Nugátek nemohli chybět.To by tak hrálo, abychom je nechali doma.Musí prý Baburkovi a Arvance fandit a to pěkně u kruhu!Tak jsme zase s sebou vláčeli i ty uremcané krysky. Ale je pravdou, že s náma ještě jela krysaříčí kamarádka Šíša, která měla svoji premiéru na krajské výstavě ve ště'nátkách a tak šli samo fandit i jí. Tudíž pro krysky opět krásně strávený den :-)) Každému pěkně ukázaly, že sice tělíčko malé, ale hlas silný a vyvinuté obranářské pudy mají naprosto skvělé a běda každému, kdo by o tom chtěl zapochybovat :-)) To víš, to se jim to řve na ostatní, když za zády mají pastevce:-)) Hrdinové :-D

V neděli seděl Nugátek u snídaně na Honzíkově klíně a škemral nějakýkus tohožvance.Opálka seděla vedle mě a samo, že taky škemrala,jak jinak, že?Občas jim tedy do tlamičky něco přiletělo.A jak tak si Nugy sedí na tom pánečkovém klíně, tak Honzík začal jak s dítětem: Takhle jedou páni, takhle jedou dámy, takhle jedou sedláci a takhle jezdí Nugátci! No pro Nugátka nádhera, když Honzíkovi poskakoval na klíně, tvářil se moooc důležitě a chtěl pořád ještě.Člověk by třeba řekl, že to bude pejskovi nepříjemné, ale kdepak pro krysku.Když jde o hrátky, tak by snad klidně lítaly i vzduchem :-)) Hlavně ať je zábava :-)))

Jarmi, tak již celá po dnešním dni znavená píši, že má Opálka další černý puntík na svém kontě. Ojela nám koberec v obývacím pokoji! Bylo náhle ticho a už to mě mělo varovat!!! Já naivka myslela, že na chvíli holubička usnula, ale opak byl pravdou. Stal se z ní dravec a šla tvrdě za svým cílem. Nějak mi to nedalo a jdu se opatrně jako myška podívat, kde že to máme tu naši hodňoučkou holčičku? Místo spícího andílka jsem na vlastní oči spatřila malého rozesmátého ďábla. V hubě držela vytáhnutou smyčku koberce a tahala a tahala, až je kus koberce v čudu. Kdyby to bylo aspoň v místě, kde to není vidět, ale je to pěkně ve prostřed schodku, který v obýváku máme. Ještě že je Honzík v daleké Hanoi, protože to i tak bude těžko rozdýchávat. Zkoušela jsem něco vymyslet, ale nijak se to nedá zamaskovat. Takže Opálka už nacvičuje modlitbičku, kterou bude muset Honzíkovi zazpívat a ta bude znít nejspíš takto: Andělíčku, můj strážníčku, opatruj mi mou dušičku černou. Za to, že jsem neposlucha, ale čertík našeptává do mého ucha, píseň temnou.Stejně je to všechno kvůli tomu, že jsi Honzíčku tak daleko z domu. Já jsem tvoje prdélka, tvoje nejmilejší Opálka.Pozdrav všem Securiťáci

Ahojky. Tak Tě opět zdravíme, milá Jarmilko, měla jsem krááásný pletený potah na postel. Správně píši měla, což je minulý čas, protože mám už velké prd. Nebo spíše mám stále potah, ale už ne krásný. Tak jsem se Tě chtěla při té příležitosti zeptat, jestli jsi si jistá tím, zda jsi nám prodala roztomilé štěňátko, nebo křížence pirani a satana. Samozřejmě, že řeč je o kom jiném, než o té malé ničemnici Opálce. Toto námi zbožňované stvoření nám chtělo odpomoci od toho, abychom nemuseli zastýlat postel. Jak s námi soucítí, viď? Dosáhla svého. Pletený potah je už z velké části tak propletený, že vytáhnutá oka velikosti 10 cm2 je málo, střapce na konci jsou naprosto vyřazeny z činnosti dělat parádu. Jak mám toto zamaskovat, to fakt nevím. Dnes volal Honzíček, jak se na nás už strašně těší. Tak mně napadlo, že mu při té příležitosti řeknu aspoň o tom koberci, aby měl čas to při zpáteční cestě domů strávit. No nadšený nebyl (a to to ještě neviděl), ale vzhledem k tomu, že se mu asi fakt stýská, tak se jen zeptal, co ho doma ještě čeká za překvapení. Já mu řekla, že modlitbička od Opálky a tak pochopil, že nezůstalo zřejmě jen u koberce. Tak přemýšlím, zda nakonec nedorazí do holobytu :-))) s nápisem na dvěřích: VŠECHNO ZLIKVIDOVÁNO!Ahoj Pavlína

Přeji hezký den, tak jsem si v pátek připadala jako jedno velké hovínko! Dorazila jsem dříve z práce domů, že mile psíky překvapím. Ale překvapená jsem byla tedy já. Kromě toho, že si asiati na dvoře udělali poměrně slušné zákopy, které prý mají na to, kdyby přišel nepřítel, tak ať ho můžou ze zálohy taky nemile překvapit, ale hned, jak jsem otevřela dveře, tak mě praštila do mého citlivého rypáčku "vůně" domova! Milá Opálka měla v ohrádce naděláno. To by ovšem samozřejmě nebyl žádný problém, má tam obrovskou podložku, ale ta naše hvězdička měla svoje hovínka až za uchem. Na podložce udělala jen malý nevinný plkaneček, který si ovšem pěkně rozšlapala a tím pádem si plkanečkem zaneřádila pelíšek, hračky, plyšáka, mřížky od ohrádky a samu sebe. To mé oko ještě nespatřilo, aby z toho vzešla taková spoušť, kterou budu muset dlouho dávat do pořádku. Takže plyšák a pelech spolu s ručníkem rychle rovnou do pračky, gumové hračky vymydlit, podložku zlikvidovat a malého oplatkového "smrada" zneškodnit. Tedy, co to plácám :-))). Samozřejmě vykoupat :-))). Nejhorší bylo čištění ohrádky, tu jsem musela 2x dezinfikovat, šprušličku po šprušličce, abych zahladila stopy, páč jsem čekala večer návštěvu. Tak o tom přemýšlím, přece hovínko viděti, rozšlápnouti, či co ještě s tím souvisí, to přece znamená výhru, ne? No, kdyby to tak fungovalo, tak jsem nejspíš už milionář, ale raději už končím, měj se hezky, já jdu vsadit sportku, protože co kdyby............Zdraví Securiťáci

Dnešní den bude zapsán zlatým písmem! Óóóó,Svatá Dobrota obšťastnila dnešní den.U nás se nic vyjímečného záškodnického nestalo. Všechno stojí na svém místě, nic nepotrháno, žádný katastrofický scénář se nekonal. I ta malá uličnice Opálka byla dnes hodná a dokonce ukázala, že i ona ví, kde se má vyčůrat, když ji to během hraní chytne a není možnost tak rychlého úniku ven. Dnes jsem opravdu v němém úžasu a jen čekám, zda to není ticho před bouří.Dnes jsem akorát obdivovala s jakou trpělivostí náš stařičký Geoffrey snáší, když si z něj dělají krysky trampolínu. Je to až dojemné, když vidím, jak po něm rejdí a dokonce na něm posvačí.Tak snad ta pohoda chvíli vydrží....Tak ahoj! Pavlína se smečkou

Ahoj Jarmilko!Tak Ti píši, že odvolávám, co jsem napsala, opojena agónií klidu a schvaluji, že je Opálka satan! Tentokrát s sebou do těch dobrodružství strhla i Nugyho! Mého slušňáčka Nugátovského!!! Představ si tooooo!!!! Milé krysky mi oholily kvítko!!! Má úžasná dlouholistá flora, moje pýcha, zelená krása, jež nám zdobila ložnici a vytvářela příjemné prostředí, kde jsme při ní tak rádi spočinuli, tak ta je nyní chudolistá!!! To tam je její kouzlo, které nám za mou péči dávala, abychom se cítili dobře, obklopeni kusem přírody. Tak krásně si tam rostla a dnes ráno před odchodem do práce, kdy nemám tolik času dávat na krysky pozor, protože nestíhám, tak spáchaly tento zločin a oškubaly tuto nádheru!!! Sbírala jsem po celém bytě pak jen torza, které mi jen ztěží připomínaly tento skvost. No, co se dá dělat. Květině jsem se omluvila, kryskám jsem nadala a ony mně slíbily, že nechají listy dorůst. Potutelně se však usmívaly, že jak listy dorostou, tak je hned zase oškubou! Prý se skvostem naší ložnice mile rádi stanou ony a rozhodně nám (ne)dopřejí kus toho klidu .-)))S pozdravem Securiťáci

Ahoj!Tak se nám konečně vrátil domů Honzíček. Znaven po dlouhé únavné cestě si to namířil do sprchy a pak rovnou do postýlky.Nestačil ihned po návratu komentovat ztráty, které se napáchaly za jeho nepřítomnosti. Vzhledem k tomu, že přijel v době, kdy já byla ještě v pracovním procesu, tak byl středem zájmu celé smečky a tak si ho chtěli všichni taky patřičně užít. Chudáček se snažil usnout, ale nebylo mu dáno a přáno :-)).Krysky mu nedaly ani na malou chvíli pokoj. Po mém příchodu jen zvedl hlavu a v polospánku řekl jednu jedinou větu : "Oni tak strašně zlobí" ! Jeho touha po aspoň malé chvíli,kterou by věnoval spánku, byla tak patrná, že jsem musela krysky od něj izolovat. Skákaly po něm jako kobylky. A to, jak Opálka zpívala svou modlitbičku, když Honzík později prošel barák, to napíši zítra :-))))

Zdravíme z Veselíčka! Tak si poslechni, co bylo dál! Honzíček prošel baráček. Naprosto tiše, pouze s otevřenou pusou a s občasným hlubokým nádechem, jako by chtěl něco okomentovat, ale následně výdechem, že to nejspíš nemá cenu, protože by nestačil slovník našeho bohatého českého jazyka. Oči měl chvílemi až na vrcholu hlavy, pak s nima koulel a občas to vypadalo, že nemá daleko ke mdlobám. Ale ustál to! Je to hrdina. Tedy aspoň pro krysky, hlavně pro Opálku určitě! Ta to tedy umí. Koukala na něj, mrkala svýma kukadlama a Honzíček se láskou málem rozpustil! Vzal tu uličnici do náruče, dal jí hubana na čumáček a pohledem na moji osobu prohlásil šišlavým hlasem: "Vždyť je to ještě klásný miminko!" Tak nevím, co z toho plyne za poučení, ale rozhodně vím jednu věc, že až budu v průšvihu já, tak budu taky na něj koukat a mrkat svýma kukadlama a jsem zvědavá, co se pak bude dít .-))) Třeba to bude mít taky takový láskyplný efekt a pokud ne, tak jdou krysky z domu..... :-))))) Konkurenci doma nesnesu! Ale věřím, že se v Honzíkovi nemýlím a krysky mají o budoucnost v bydlení nadosmrti postaráno.Ahoj Pavlína.

Ahoj Jarmilko,tak dnes jsem se opravdu ze srdce zasmála. A hádej komu! No jasně, té malé ničemnici Opálce Oplatkové. Zřejmě síla vyšší moci chtěla potrestat tuto záškodnici, která zlobí pánečky. Zastihla jsem ji, jak dělá stojku na hlavě. Nic nenormálního, vzhledem k temperamentu krysek, ale ona ji předvedla ve vodě. Šla se jen napít, a protože ona ani při pití není chvíli v klidu, tak se jí náhle zvedla zadní část těla do vzduchu, ona zabořila hlavu do misky, ponořila ji pod vodu, perfektně propnula špičky tlapek a z vody stoupaly jen vzduchové bublinky. Nejdříve jsem chytila nerva, že se topí, ale ihned mě vyvedla z omylu. Byla sice vyplašená, protože až takový výkon zřejmě nečekala, ale tvářila se důležitě, že mi vlastně chtěla ukázat její splývání a akvabelové vlohy a že čeká na obodování :-))) Jenže já se smála a smála. Naivně jsem si myslela, že jí toto nečekané vytrestání postačí a bude z ní na chvíli houdňoučká princeznička. Já naivka! Za to, že jsem se jí smála, tak jen vyfrkla z nozder zbytek vody, důležitě odkráčela a celých 5 minut se se mnou nebavila! Jenže mně to nevadilo, protože jsem měla celých těch 5 minut konečně pro sebe .-)) Po 5 minutách mi však ukázala, že není radno se krysaříkovi vysmívat a naschvál rozcupovala papírový kapesníček, který mi omylem vypadl z kapsy.A vzhledem k tomu, že odjíždíme na velikonoční svátky do Prahy, tak se na ten týden odmlčím a budu střádat zážitky z velkoměsta. A už teď se těš, páč už jen sestava tří středoasijců a dvou krysek v Praze a pouze dvou párů rukou pánečků napovídá, že o dobrodružství a nemilá překvapení jistě nebude nouze. Jen nám drž pěstičky, ať se třeba neobjevíme v hlavních zprávách na Nově například s titulkem: Dva pražští krysaříci za asistence obřích pastevců ohrožovali Letnou!

Tak jsme zase tady a moc vás všechny zdravíme.Kupodivu jsme všichni ve zdraví konečně, k mé a k Honzíkově velké úlevě, dorazili domů :-)) Opravdu ten výlet stál za to. Psíci spokojení a pánečci mají totálně vyždímané nervy a síly. Jen na představu Ti popíši naše venčení, než jsme v pátek vyrazili do Prahy. Jako před každou jízdou autem jedeme pesany vyvenčit k řece, aby si patřičně ulevili a my, abychom si zajistili klidnou cestu. Už to začalo hned ve Veselíčku. Venčení probíhalo velmi rychle, páč byl takový větr, že jsem měla z krysek najednou málem létající draky. Ty jejich velké uši jen větru nahrávaly, aby prý krysky mohly vzlétnout a vidět svět taky jednou z výšky. Nechtěla jsem riskovat, že si to krysky letem namíří rovnou do teplých krajin a tak jsem je raději strčila pod bundu. Asijcům ten nečas vůbec nevadil a když do toho začalo ještě pršo-sněžit, tak jsme zaveleli: "všichni do auta"! No já jsem tam byla jako první a přez sklo jsem s Nugátkem a Opálkou pozorovala, jak Honzík se zaťatou pěstí lomí rukama a asiatům vyhrožuje, že jestli okamžitě nenastoupí do toho zatraceného auta, tak je nechá na pospas hnusné vánici a pojedeme bez nich. A to na ně platilo,to, že pojedeme bez nich. Tak jsme po nějaké době vyjeli, ale klidná ceta se rozhodně nekonala. Opálka s Nugátkem nám ji osladili svými výfukovými plyny, které do rytmu rádia upouštěli. Představa, že máme před sebou 3 hodiny jízdy, nás totálně děsila. A tak jsme pravidelně stahovali okýnka, abychom se nalapali čerstvého vzduchu. Štěstí pro nás, že nebyla nikde žádná kolona, páč to bychom si jistojistě už nepsali, protože bychom byli již udušeni. Ale nicméně jsme to hrdinně vydrželi, i když bylo na celé posádce na konci cesty vidět, že to bylo tak tak. Jen Opálka s Nugátkem se probudili, usmáli se a podívali se na naše zelené obličeje, a bylo vidět, že nechápou, jak nám ještě v našem věku může být zle z jízdy autem :-)))

Ahoj Jarmilko!Vzhledem k tomu, že jsme tedy odjeli s "vesnickou smečkou" do velkoměsta, bylo nutné Opálku naučit aspoň na obojek. Byla hozena lidově "rovnýma nohama do vody" a měla na sobě nejen obojek a vodítko, ale i pletenou ponožku, aby jí nebyla taková zima. Takže si umíš představit, kolik přemetů a kotoulů za doprovodu neuvěřitelných zvuků jsme asi viděli.-))) Tyto zvuky připomínaly nejrůznější melodie od šíleně smutné princezny po bláznivý let čmeláka, později rozzuřeného přinejmenším dobrmana, pak utrápeného maličkého psíka, jehož se chtějí nejspíš majitelé asi zbavit, a ve finále jen občasné slabé písknutí, kdy přece chtěla dát najevo, že jsme to tedy přehnali, když ji zatěžujeme krček kdoví čím. Ale zvykla si.Kupodivu to šlo rychle.-))) A tak už vlastně nic nestálo v cestě tomu, abychom si Velikonoc nádherně užili :-)))

Projít se večer po Praze se středoasiatem na konci vodítka, tak to je pravý zážitek :-)). A co teprve, když jsou asiati tři :-). Garantuji, že se k nám nikdo nepřiblíží, jen nás bude obloukem míjet a ještě k tomu s otevřenou pusou. Ale to ještě neví, že ze zálohy na procházející číhá další mikroasiat, který je často hlavní příčinou, jež ještě více posílí vrozené hlídací pudy těchto obrů. A řeč je o Nugátkovi. Jeho dávný sen je stát se asiatem. Už dávno mi to povídal, že by chtěl být jako oni. Jak ten se snaží, aby se těmto monstrům vyrovnal. A tak, aby všem ukázal, že i on dokáže být tím, po čem tak touží, ukazuje světu vlohy pro zahnání případného útočníka. A to pak procházka dostane naprosto jiný charakter, než jaký jsme plánovali. Takže pohled na nás je naprosto v těchto situacích úchvatný. Mou postavu, která se klátí a snaží chytit pod napnutýma vodítkama balanc, vše komentováno mým ječícím hlasem, který chvíli řve po asiatech, chvíli po kryskách a možná i chvíli po Honzíkovi, protože mě v těchto situacích připadá, že se náramně baví. Klidně si ještě v těchto situacích zapálí cigaretu, pochválí Nugátka, jak je statečný a kouká, jaké má vlastně hlídače a je na to patřičně pyšný. Já se však těším, až za sebou zavřeme večer dveře a půjdeme na procházku ve dne, kdy je pastevec mnohem klidnější a nenechá se hned zviklat řvoucím mikroasiatem Nugátkem.

Milá Jarmilko!V Praze jsme také navštívili veterinární kliniku, abychom Nugátkovi ulehčili trápení se starými zoubky. Tam jsem si potvrdila, jaký je Nugátek šikula, byl opravdický hrdina :-))), a právem dostal pochvalu od všech přítomných :-))). Zato u Opálky jsem zjistila, že ta si je jistá v kramflecích pouze a jedině doma :-))). To jsi měla vidět, jak ji na veterině sklaplo. Sice si pyšně chodila po ordinaci, aby ji všichni obdivovali, ale jen do té doby, než se objevil nějaký cizí psí kamarád, to pak bylo jekotu a upalování do naší náruče, najednou jsme byli zbožňovaní a v očích Opálky nejmilovanější pánečci, jen abychom ji zachránili od krvelačných bestií, které se ji chystají jistě sežrat a udělat z ní nedobrovolně ještě čtyři další krysaříčky. To najednou Opálka slibovala, že bude nejhodnější psí andílek, který se kdy zrodil, prý ať ji zachráníme a nebudeme litovat :-). Z ničemnice století se stala opravdu roztomilá holčička, která vypadala naprosto nevinně a nikdo by ten moment nevěřil, že má na svědomí tolik záškodnických činů. Jenže na veterině nejsme věčně, nýbrž pár minut a hned, jak Opálka Oplatková byla v bezpečí, nyní na přechodnou dobu pražského domova, opět ukázala, že se jí vedle oušek objevují i malé čertovské růžky.

V Praze bydlíme v bytě. Ano i se všema asijskýma monstrama. Na jejich obhajobu musím ovšem sdělit, že to jsou naprostí slušňáčci. Oproti Opálce to jsou psí andílci. A tak, aby Opálka obhájila své ďábelské vlohy, ihned, jak se vzpamatovala z toho, co nám na veterině naslibovala, ukázala, jaké má ona super zoubky! Ohoblovala nám v ložnici postel! Jen trochu naší nepozornosti a to jí stačilo k tomu, aby si na věky označila, že tady bydlí i ona! Chytli jsme ji inflagranti! Ten moment dělala, že ona vlastně nic, že jen tak procházela kolem a ta obrovská tříska,co jí čumí z tlamičky, tak ta čuměla z té postelové konstrukce přímo na ni a ona vlastně udělala dobrý skutek, že ji odtrhla! K těm dalším třískám, co leží ve značném množství pod ní, tak k těm se vyjadřovat nebude, páč ty tam už byly a my si jich pouze nevšimli! Málem mně kleplo! A tak přemýšlím, zda-li jsme neměli už nechat vytrhat zuby předčasně i Opálce. Já bych jí krmení klidně nějaký ten měsíc vždy pomlela. Hlavně bych měla jistotu, že než jí začnou růst zuby nové, tak do té doby nic neukousne a nepřekousne a snad se naučí chovat dle morálních regulí!

Ahoj Jarmilko!Neděle se konala v duchu pražské výstavy psů v Letňanech. Vystavovali jsme pastevce Arvanku a krysaříka Nugátka. Zbytek smečky jsme nechali hlídat Honzíkovou sestrou.Vypadalo to,že všechno ráno probíhá bez sebemenší chybičky. Honzíkova sestra přijela k nám hned brzo ráno, pesany už měla vyvenčené a tak ještě zalezla do postele a dospávala to, o co jsme ji připravili. Jak já jsem jí záviděla! Nicméně jsme tedy šli do auta. A jak si tak jdeme, tak naproti nám jde paní s puštěnou boxerkou. A už byl problém. Boxerka šla naboxovat Arvaně! A to neměla dělat! Nugátka jsem držela v náručí a Arvančiny záchranářské pudy jsou obrovské. Byla napnutá jako struna a jen čekala, zda si protivnice něco dovolí. A boxerka si dovolila! Ještě, že jsem měla Arvu na vodítku, protože jinak by byly z boxerky nejspíš čtyři malé do školky. Boxer je sice bojovník, ale na středoasiaty prostě jejich fyzické síly nestačí. Asiat je zápasník srdcem i duší, od dávné minulosti používán k ostraze stád, majetku a rodiny hlavně před velkými šelmami. Pro lásku k jeho nejbližším položí bez zaváhání život. Naštěstí ale nejsou zabijáci a jak se protivník trochu podřídí, boj přerušují. A tak se stalo, že i boxerka pak dostala rozum a nechala se paničkou odvléci pryč. Co naplat, někteří pesani si zkrátka nesednou a dle slov Arvany je Nugátek její všechno a hnedle ho jen tak někomu nepůjčí .-)).A tak jsme se vydali na výstavu a Nugátek si hrdě vykračoval vedle svého bodyguarda, protože ví, že se o jeho bezpečnost vždy postará .-)))

Výstava v Letňanech byla fajn a to hlavně z důvodů, že jsme se tam všichni přátelé, včetně Tebe Jarmilko, potkali. Škoda jen, že tam byla taková zima. A tak jsme se bavili a občas nám do toho zavolala Honzíkova sestra, že to všechno doma kvílí, houká a brečí. Takže opět moje nervičky pracovaly, co ti naši chudáčci "odložení" asi dělají, jak smutní a co všechno mohou nebohé sestře provést. A tak hnedle po výstavě jsme ujížděli domů, abychom se přesvědčili, že jsou všichni v pořádku. Během cesty mě napadaly nejčernější myšlenky, šílené scénáře, ale jaké bylo moje překvapení, když jsme všechny doma načapali, jak si krásně chrupou!!! Samozřejmě bylo obrovské vítání a Opálčino vřískání a vyčítání, že jsme si dovolili takovou strašnou věc a odjeli bez nich. Prý se to již nesmí nikdy opakovat. Hlavně ona odmítá již být na tak dlouhou dobu bez Nugátka! A na srozuměnou mi vlepila takového štípaného hubana, prý, abych si to řádně zapamatovala, že příště by z toho mohla mít pěknou újmu na zdraví, tedy hlavně by se to podepsalo na její psychice a to bych se pak teprve mohla divit, co by se všechno mohlo stát. Tak nevím, zda máš doma taky takové vyděrače, ale vzhledem k tomu, že to Opálka myslela vážně a vyhrožovala mi, že se z ní stane šílený krysařik a pak za sebe neručí a Nugy jí přitakával, tak nejspíš to již nebudu riskovat a budu krysky asi tahat všude s sebou. Ale to pak nebudu za chvíli ručit za sebe, protože mám pocit, že šílím chvílemi už teď.

Velikonoční pondělí bylo pohodové, počasí poměrně pěkné a tak nebránilo nic tomu, abychom si vyšli na prochajdu pěkně za bílého dne :-). Potkali jsme spoustu čtvernohých kamarádů, pesani byli spokojeni a my též. Ale to by asi nebylo normální, kdyby tady nebylo Jenže! Jak si tak stojíme na paloučku, psíčci krysaříčci puštění a molosové taky, protože to by prý byla hrubá diskriminace, kdyby se z vodítka pouštěly jen krysky. U paloučku přez takovou malou cestu, po které téměř nic nejezdí, je hřiště a hřiště je za plotem. Na tom hřišti se dělají nějaké úpravy a nacházejí se tam i dělníci. A to ukrajinští dělníci. A tak se stalo, že místo toho, když svou práci ukončili, tak aby vyšli z hřiště bránou, tak přelézali plot! A co se nestalo! Všiml si toho náš pastevec Brambůrek! A to se nemělo stát. Ti povím, že to, co se dělo, mi vzalo veškeré pochybnosti o tom, zda by naši asiati opravdu dokázali ohlídat náš dům.Ukrajinský dělník při svém přelezu bouchl do stojícího kontejneru a v ten okamžik celá naše smečka v čele s Brambůrkem jednoduše sbalila a šla si to s něma vyřídit. Lezly mi oči z důlků chvílemi tak, že jsem je zatlačovala na svá místa, abych je nakonec neměla jen na šťopce! Dělník byl obklopen smečkou a nemohl se pohnout. Visel na plotě, ani se nehýbal a nevím, zda se mu nestala i nehoda v kalhotách. Jeho kolegové, kteří ještě naštěstí byli za plotem, se řezali smíchy, jak tam viděli nebohého kamaráda trčet. Do této situace jsem přiletěla já s Honzíkem a myslím, že můj sprint by stačil i na světový rekord. Mé omluvy neznaly mezí, pastevce jsme odtáhli, aby se dělník dal do pohody. K našemu překvapení nám reakci našich psů pochválili, protože středoasiat je v Rusku ceněný především právě za tyto hlídací schopnosti. Ale představ si, že nakonec byl nejnebezpečnější Nugátek, který, jak už jsem psala, chce být střediasiatem. Nemohl se vůbec zklidnit a vyštěkával zuřivě celou partu těchto mužů, dokud všichni nenastoupili do auta a neodjeli. Pak se cítil naprosto velkým psem, který se právem může rovnat těmto obrům, kteří nadevše milují, když je rodina v bezpečí :-)))

Milá Jarmilko, tak už se to provalilo! Už jsem to nedokázala ututlat! Řeč je o násilně obnaženém přívodním kabelu do notebooku. Když došlo k činu, tak naštěstí nebyl k PC připojen! Opálce se zdálo, že tam zbytečně zahálí nějaká dlouhá tvrdší tkanička. Samozřejmě nezahálela a podívala se na tkaničku dřív, než oko mé! No a pak mé oko už jen koukalo, co chtělo vidět oko Opálky a to jsou drátky, které na mně svítily. Co Ti budu povídat, šly na mně mrákoty!Už si připadám jako naprosto neschopný živel, který nedokáže uhlídat jednoho pidi psa! Jenže Honzík na tu zkázu přišel, když schovával PC do tašky!!! No tentokrát jsem dělala já, že tedy naprosto o ničem nevím a koulela jsem očima a šla se podívat, co že to jako vidí! Pak jsem řekla, že máme doma prevíty a že je nejspíš všechny potluču lopatou. Načež zase oči vykulil Honzík na mně a taky s něma zakoulel a dal mi kázání,ať si představím, co se jim mohlo stát!!! No fajn, to jsem čekala! Běda tomu, kdo by se přiblížil k jeho miláčkům! Jen pak podotkl, ať objednám nový kabel, páč nemíní vyhořet! Jsem zvědavá, o kolik věcí ještě přijdeme, než z Opálky vyroste pravá krysařičí noblesní dáma.

Ahoj Jarmilko, nevím, jak je to u jiných krysek, ale my, sotva se hodíme do polohy ležmo, tak jsou hned naše obličeje systematicky odupávány Nugátkem a Opálkou. Nezřídka se stane, že máme v nosní dírce prst jejich tlapky, tudíž od natržení této obličejové partie není daleko, někdy setrefí do koutku úst, tudíž vypadáme hned jako Mickey Mouse, poněvadž se koutek pod váhou krysky natáhne až k ušnímu lalůčku, který hned na to trpí pod zoubkama těchto mazlíčků, páč mají pocit, že to tam máme úplně zbytečně. S Honzíkem v posteli už na sebe jenom mžouráme anebo jen ohmatáváme, kdo kde co má, protože nezřídka se stává, že si Nugátek nebo Opálka dají pacičku přímo do našich očí a tudíž nemáme odvahu oči do široka otevřít. Nikdy nevím, zda je to až taková přízeň, že nám chtějí být na blízku a nebo je to postupné úmyslné likvidování smyslů páníčků, abychom necítili, neviděli a neslyšeli jejich lumpárny. Zejména můj obličej vypadá od dob,co máme krysaříky velmi úchvatně a často se nyní setkávám s otázkou, co mám s pletí! Jsem samý šrám a ďobanec, který po zarytí drápku zanechává malý vysmátý krysaříček.

Jak jsem dnes přišla domů, tak mně čekala zasněžená kuchyň! No né, že bychom měli na prd lednici, která nám kuchyň zasněžila a střechu taky ještě máme, ale zřejmě nějakým " nedopatřením" byla posetá drobnými kousíčky papírových kapesníčků! A zajímavé na tom je, že nikdo, ale naprosto nikdo z přítomných se k tomuto výkonu nehlásil! Představ si situaci, jak nadávám, důrazně všechny psy žádám, aby kápli božskou a přiznali, kdo měl pocit, že nějakým způsobem promeškal Vánoce a chce si je tedy užít znova! A ono nic! Jen provokativně postupně chodili, nevěřícně se na tu bílou "krásu" koukali a dělali, že nejspíš neuklízím, protože o tom nemají ani zdání, že by s tím měl někdo něco společného! Jen mi každý do té hromady foukl a pak rychle zdrhnul, aby jednu třeba neslíznul, protže mi to postupně rozfoukali i do míst, kde se i vysavači špatně dostává. Moje lamentování vůbec nebrali vážně, zkrátka jsem si vedla opět monolog, který zpovzdálí pouze poslouchali a mysleli si nejspíš, že místo toho zjišťování, kdo to byl, tak už jsem to mohla mít i uklizené a oni se již mohli prohánět venku, kde ten můj ječák nebude tak výrazný. Stejně mě vrtá hlavou, zda to byl špicl nebo kryska, kdo ukradnul ty papírové kapesníčky ze stolu a rozfofroval parádní zábavu ve smyslu trhej, ať v tom jedeme všichni aneb bonzovat se nesmí!

Milá Jarmilko,už jsem se smířila s tím, že nejsme s Honzíkem normální. Jsme úplně z těch psů deformovaní. Jak se tak večer sprchuju, tak najednou zjišťuji, že za sebou nemám svého šmíráka Nugátka. On mě totiž neuvěřitelně šmíruje a hlavně v koupelně sleduje, co tam všechno dělám .-)). Jenže byl fuč! Tak jsem šla šmírovat já a jdu podle velmi divných zvuků a co nevidím!!! Honzík byl v poloze na všech čtyřech a držel v puse pískací gumové kuře,které už tedy pískací moc není, páč krysky mu vykousaly hrdlo, a tahal se o ně s Nugym.Vrčel u toho,nebo spíše vydával ubohé zvuky připomínající vrčení a Nugátek byl radostí bez sebe, že má proti sobě velkého bojovníka.Nestačila jsem se divit, čeho všeho se v našem vztahu ještě dočkám. Třeba dospějeme k tomu, že budeme na sebe později jen štěkat .-)))

I v mém věku mám stále úchylku na lízátka. Tudíž si občas i nějaké přinesu domů a těším se, jak si je rozbalím a vychutnám. Dnes mě ovšem předběhli ti malí krysařičí ničemové a největší podíl má jistě na tom i špicl Šery! Lízátko leželo na kuchyňském jídelním stole a čekalo, až přijdu z procházky, na které jsem byla vyjímečně jen se středoasijci. Celá natěšená jsem mířila k této dobrotě, ale jaké bylo moje překvapení, když lízatko bylo fuč a zůstalo po něm tisíce malých kousíčků barevného obalu, ve kterém bylo zabaleno. Můj obličej zbrunátněl, zbledl, pak závistí zezelenal, protože o lízátko se dělit nemíním. Lítala jsem po bytě jako splašená a hledala, kde může lízátečko moje dobroučké být, protože ho určitě nemohli ti zloduchové sežrat! Nenašla jsem. Bohužel! Ale pozor! Honzík přišel k večeru z práce a chtěl se převléci do svého domácího ošacení a jak tak leze do jedné nohavice od trenclí, něco se mu přilepilo...no...ehm... . Zkrátka a dobře měl ho tam! Naskytl se mi zajímavý pohled, jak Honzík přede mnou stojí a drží v jedné ruce trencle, ze kterých se houpá moje slaďoučké, ožvýkané lízátečíčko, druhou rukou v bok a čeká vyzývavým pohledem, co k tomu řeknu. Samozřejmě nález ihned putoval do odpadkového koše!Celý proces se odehrál za doprovodu Honzíkova brblání, jako že něco v tom smyslu, že máme doma místo psů neuvěřitelně drzá prasata! Ach jo :-)))

U nás opravdu není den, kdybychom při návratu domů neměli nachystané nějaké překvapení. No, nemáme my se fajn? Ale je překvapení a překvapení! A u nás to většinou při příchodu bývá nemilé.Včera jsme vyjímečně přijeli s Honzíkem domů stejně. On už je tak prozíravý, že mi vždycky řekne: "Jdi první "! Jak galantní ! Tím mně nejspíš jistí, že kdyby to náhodou se mnou šlehlo, tak aby mě stačil ještě zachytit, než dopadnu tvdě na zem. Tedy aspoň v to doufám. A včera mě opravdu málem šlehlo! Občas mi domů přijde k zaplacení šek. A jeden z těch šeků byl totálně užmoulán a asi z poloviny nejspíš sežrán, část plavala v misce s vodou! Paráda! Dle Nugátka a Šeryho je po problému. Když není šek, není co platit a v rámci šetření vyřešili problém podle nejlepšího a nejsvědomitějšího uvážení! Když jsem se jich ptala proč, řekli, aby bylo více peněz na mlsoty. Co dodat. Dnes jdu na poštu se zbytkem šečíčku, kde zůstala aspoň vidět částka k zaplacení a budu je prosit, by mi vystavili náhradní doklad! A Nugyho potáhnu s sebou, aby viděl, že mi opravdu moc nepomohli! Doufám, že už takové nápady příště pustí z hlavy a zaměří se na něco jiného, než se pokusit o to, stát se ekonomem. Kéž by z něj byl příslušník uklízecí čety :-))

Milá Jarmilko!Tak jsem se jala nelehkého úkolu zjistit, kdo z pidi psů leze stále na stůl a sbírá tam nejrůznější předměty, aby je následně zprovodil ze světa a udělal ze mně blbce, který si ani nepamatuje, kde co položil. Jenže jak to udělat, abych byla pro ně nenápadná a mysleli si,že jdu pryč a schovala jsem se pod oknem, abych se náhle po nějakém čase vynořila a viděla záškodníka. Jenže psíček krysaříček a německý špicl nejsou magoři a moc dobře ví, co jsem na ně uchystala. Takže jsem několikrát dřepěla pod oknem a trpělivě snášela někdy pobavené a někdy na čelo si klepající, velmi často tázající se procházející občany, kterým jsem musela vysvětlit, že opravdu nejdu krást a ani nehlídám manžela, zda si domů nevodí milenky. A tím, jak jsem promluvila, spustil Nugy s Opálkou svůj ječák, do toho se přidal i špicl a dokonce i stařičký, téměř hluchý dědeček Geoffrey a mně nic jiného nezbývalo, než kápnout božskou a Nugy pak dojemně prohlásil něco v tom smyslu, že piki piki za pikolou nikdo nesmí stát, jinak nemá schovávačka cenu a nehraje! Takže jsem zatím nic nezjistila, jen jsem opravdu ze sebe udělala blázna, ale já se nevzdávám, já na to mám, abych na něco přišla! Jen počkejte krysaříci a špiclové!!

Opět zdravíme! Dnes jsme se rozhodli, že by konečně bylo vhodné, opatřit aktuální fotky krysek. Svítilo trochu sluníčko a tak vzal Honzík foťák a šli jsme s Opálkou a Nugym na zahradu. V dobré náladě, natěšení, jak nám pěkně zapózují, abychom se nad fotkami pak mohli patřičně rozplývat. Asi tak po deseti minutách snažení o zachycení nějaké krysky na snímek, nám nálada poměrně rychle klesala dolů a za chvíli z nás obou byl uzlíček nervů, protože to vypadalo, že fotka nebude zkrátka žádná. Totiž po zmáčknutí spouště na displeji zůstal jen ocas, nebo noha, nebo taky třeba vůbec nic, jen holá tráva. Načež jsem si vyslechla poznámky od Honzíka, že končí, že se může na to vykašlat, protože to nemá s náma cenu! Fajn! Tak s náma! Jako bych mohla já za to, že nám krysky neustále utíkají ze záběru a jejim cizí chvíli posedět. Tak jsme mu to vrátili, že za to může vlastně on, protože on drží v ruce foťák, ne já ani Opálka a Nugátek a že je vlastně neschopnej, protože neumí udělat pár pitomých snímků .-)) A protože měl Honzík už blízko k depresi, udělala jsem s kryskama poradu a slíbili, že na chvilku zapózují, aby "hlava" rodiny náhodou nezkolabovala. Nakonec jsme jakž takž spokojení odcházeli k PC, abychom se podívali, zda se tak ze 150 fotek dá aspoň 10 vybrat. Závěrem Ti píši, že zase určitě dlouho fotit nebudeme :-))).

Tak jsme v neděli část našich "dětí" nechali hlídat mými rodiči, protože jsme s asiatí smečkou jeli na výstavu do Rakouska. Rodiče k nám přijeli hned z rána a museli během dne podávati nformace, jak se krysky mají, co dělají, zda je někdo netýrá, nebo netýrají ony někoho. A závěr je takový, že krysky samozřejmě týraly mé rodiče! Táta si nemohl vypít ani kafe,páč neměl čím a jak. Opálka mu ležela na hrudi a Nugátek v klíně a musel je neustále hladit, aby neztratili pocit, že když je hnusně opustila "maminka s tatínkem" , tak aby je náhodou ještě nechtěl opustit "dědeček s babičkou"! Máma pak měla chudera dřevěnou nohu, páč jí zdřevěněla tím, že se krysky rozhodly, že je po obědě doba spočinutí v jejím klíně a mamina neměla to srdce je budit, tudíž se po nějakou dobu ani nehnula. Když byly krysky vzhůru, pronásledovaly rodiče naprosto všude, nenechaly jim ani vydechnout.Po našem příjezdu jsme byli opět patřičně seřváni a asiati se nevyhnuli štípancům od malých zoubků naštvaných krysaříků. Večer probíhal v duch pořádného sledování, zda-li nenápadně už večer nechystáme inštrumenty do auta a obojky pouze asiatům a nechceme zase vzít ráno roha bez nich. Příště se nám to už prý nepodaří .-)

Milá Jarmilko,musím Ti napsat, jaký povel mají naše krysky nejraději a perfektně ho ovládá Nugátek a už i Opálka. A představ si, že je to naučil Honzík a to bez sebemenší drezůry. Chvályhodné, že? A víš, jak povel zní? :" Do spoďárů"! Že nevíš, co to znamená? Ani se Ti nedivím. Ono se taky není moc čím chlubit. To si sedneš na toaletu, sundáš kaťata a trencle a zařveš: do spoďárů! Ten moment se můžeš spolehnout, že se o tvé spoďáry začnou prát obě krysky, kdo v nich bude nejdříve a schová se v nich, že trčí jen uši. Vysloveně mám pocit, že úplně číhají, kdo z nás půjde na WC a zavelí! Jenže například u mně to není jak u Honzíka, já mám většinou tanga a to pak hledíš, jak se krysky houpají na tkaničce, která má fungovat jako zadní díl tohoto moderního spodního prádla. Nezřídka to vypadá, že se určitě oběsí a nebo je pérující tangáče vystřelí do vzduchu tak, jak fungující prak! Ani mně nezachrání, když za sebou rychle zavřu dveře toalety, páč jsou krysky stále ve střehu, aby tuto možnost zábavy nepropásly. Pokud se mi to přece jen podaří, začnou škrábat na dveře s takovou vervou, že je raději stejně pustíš, protože dveře jsou dves poměrně drahé, rozhodně dražší, než tangáče. A tak máme společnost i tam, kde císař pán, chodil sám. Nugátek pak ještě čeká, až spláchneš a dojatě se kouká, jak všechno mizí v nějaké trubce a zůstává pouze voňavá pěna. Ať žije soukromí!

Ahoj Jarmilko, tak jsem opět s celou smečkou osiřela, Honzík opět odjel na služební cestu. A taky to ráno podle toho vypadalo. Nevím, jak kdo, ale já po ránu počítám každou sekundu, mám už zaběhnutý rituál a jakmile vybočím, už to nedoženu. Krysky v tomhle směru na mně neberou žádné ohledy a vynucují si ranní desetiminutovku mazlení. Nepodařilo se mi jim vysvětlit, že když tu není Honzík, tak na to mohou zapomenout a o to se více budou na mně těšit, až přijdu z práce domů. Bohužel. A tak ráno vše dělám jednou rukou, protože na střídačku v jedné ruce chovám Nugátka nebo Opálku. Ovšem vše je ještě ztíženo tím, že druhá kryska, jak se nechová, tak neustále žadoní ječením a skákáním, že už je na řadě a že jsem jednomu přidala pár sekund a tomu druhému ubrala a nevidí důvod, že když nespravedlnost světem vládne, že bude vládnout i u nás. A tak si na střídačku si s Nugátkem čistím zuby, hned na to s Opálkou maluji řasy, později s Nugátkem fénuji vlasy, s Opálkou líčím rty atd. Ale nevím čím to, ale dnes jsem se při pohledu do zrcadla na výsledný efekt úplně zježila!

Ahoj Jarmilko, tak jsem dnes byla s Nugátkem a Opálkou na rodinné oslavě. Nugátek zastupoval Honzíka a hrdě se připojil k potřásání pravicí. I nějaká hubička padla. Musím říci, že se chovali naprosto slušně, až jsem je sama nepoznávala. Od všech přítomných dostali pochvalu, že jsou úžasně vychovaní. Já jsem se naparovala pýchou, že je to moje vizitka :-))). O tom, že mají před sebou ničící četu jsem mlčela .-)). Taky mně mile překvapili, jak milují děti a že je berou jako partnery ke hrám. Ale co Ti musím napsat je to, že se nám Nugát v bytě najednou ztratil a tak jsme ho šli hledat. A představ si, škoda, že jsem neměla foťák, našli jsme ho v dětském pokoji, kde mají sestřiny děti peruánské chlupaté morče v takové poměrně velké kleci. A protože má morče Bertík stále dveře otevřené, tak šel Nugátek k němu na návštěvu. Seděl v kleci vedle něho na pilinách a asi si o něčem povídali. Bertík si při tom chroupal svou mrkvičku a ani by ho nenapadlo se nějak stresovat. No co Ti budu povídat, to by jsi musela vidět. Bylo to opravdu dojemné. Zkrátka psíčci krysaříčci jsou úžasní .-)))

Tak po dlouhé době píšu, protože jako správná "slaměná vdova" naprosto nestíhám. Do toho mě skolila nemoc a užívám antibiotika a tak to tady s tou naší smečkou plácám, jak se dá. Kupodivu mají na mně ohledy, což se zas tak často nestává .-))). Krysky se snaží pomáhat mi s úklidem, seč jim síly stačí. Mají ale zřejmě poněkud jinou představu, než já. Takže to pak spíše vypadá na honičku po domě, kdy já honím Opálku smetáčkem, potom Nugátka s hadrou, pak marně uklízím jejich hračky, protože ty zas hned přenesou přesně tam, kde nemají co dělat. Potom si se mnou hrají na schovávanou, protože mi vždycky něco ukradnou a schovají a já je prosím, škemrám, vyhrožuji, ať ukážou paničce, kde to nechali. Mají z toho náramnou srandu a to jejich "samá voda" a "přihořívá" fakt nesnáším. Takže houby chřipka, to doktor pouze nepoznal psotník, protože se psama vstávám, snídám, obědvám, večeřím, uklízím, koupu, vařím a s kryskama i spím a už ani v tom spánku nemám úniku, páč je to svět plný nefalšované lásky, odvahy, oddanosti a dobrodružství. Vím bezpečně, že žádný den nebude stejný, nýbrž jedinečně zpestřený o ty věrné oči, jež vymýšlejí, abychom nespadli do fádní šedé nudnosti. Tak vlastně: Ať žije psotník .-))) !!!

Milá Jarmilko! Dnes jsem si dovolila podle krysek naprosto nehoráznou věc, kterou jsem jim mohla udělat! Odjela jsem bez nich s pastevcema ven! A tak oko za oko a zub za zub, když já prý na ně takhle, ta oni mi to vrátí i s úroky! Po návratu domů jsem mohla opět uklízet. Ty krysčí potvory mi za to, že jsem je nevzala, roztrhaly krabici, kterou Honzík prozíravě vsunul nenápadně za lednici, aby tam krysky nemohly. Celou dobu si jí nevšímaly, ale teď přišla vhodná chvíle zúčtovat s ní a s mými nápady chodit si po venku jen s těmi monstry. A tak je vůbec nenapadlo, že by se měly omluvit za ten binec a jednoduše vyběhly pak na zahradu a dále si mne nevšímaly, ať si s tím prý poradím, jak umím. Měla jsem si to rozmyslet! Tož, co by jsi jim řekla? Ale počkej, zítra konečně dorazí Honzík a já budu na ně žalovat!! Já budu tak žalovat, že se užaluji k smrti :-))

Tak jsem zkoušela po návratu Honzíka domů žalovat na krysky, ale nějak se to minulo účinkem. Jedním uchem to šlo Honzíkovi dovnitř, ale druhým hned ven, opět ho krysky totálně obalamutily svým nevinný pohledem a růžovým jazýčkem. Honzík se rozplýval a vykládal jim o tom, že se na ně strašně těšil a že je asi umuchluje k smrti. Pak s nima šel na zahradu a ukazoval jim, jak vypadá pampeliška a že na pampelišce často sedí včela nebo vosa a že takového hmyzu se musí vyvarovat a v žádném případě je nechytat, páč by jim to hodně ublížilo. Pak jim ukazoval sedmikrásky a že tyto malé kvítky jsou prý plné lásky a zahání bolesti a vrásky! Tak jednu hned Opálka preventivně ukousla. Pak jim ukazoval mech a že na mechu by hajinkat neměly, aby nebyly nachlazené a že jim ukáže, kde se dá v travičce krásně spočinout. Pak se natáhl Honzík do trávy a krysky se natáhly na jeho pupek a tam se prý odpočívá naprosto báječně. A sluníčko je krásně hřálo a já na ně už neměla komentář, protože toto komentář opravdu už nepotřebuje. A leželi by tam všichni dodnes, kdyby je nezahnal hlad zpátky domů :-)))

Ahoj Jarmilko! Dnes jsme se pustili do zahradničení. Né, že bychom byli nějací zahradníci, ale chytla nás potřeba okopat jahody a zasadit jablůňku. A toto všechno za pomoci koho jiného, než krysaříků. Prý musíme mít nad sebou dohled! Já bych spíše řekla pod sebou, protože jsme místo jablůňky málem zasadili Opálku. Vykopali jsme díru, do které měl přijít stromek a než jsme se otočili, už v díře seděla Opálka. Zřejmě měřila dostatečnou hloubku a šířku jámy. Při okopávání jahod jsem se nemohla vůbec soustředit, protože krysky chtěly okopávat taky, ale ne kolem jahod, nýbrž okopávat packama přímo jahodník a zadupávaly tak mladé lístečky, které se draly ke sluníčku. Při plevelení pomáhaly tak, že se snažily vyškubávat drny, ale občas se jim to nepovedlo a vyškubly právě i nějakou malou sazenici jahodníčku. Na mé lamentování prohodily to, že učený z nebe nespadl a splést si jahodu s trávou může každý. A tak raději utíkaly pomáhat Honzíkovi sekat trávu, tam prý k žádnému omylu dojít nemůže. Podle všeho, letos mít úrodu jahod rozhodně nebudeme.

Milá Jarmilko,jak už jsem se v jednom dopise zmiňovala o tom, jak krysaříci oškubali mou floru v ložnici, tak se stalo přesně to, co jsem zde také psala, a to, že sotva rostlině narostly nové listy, tak už jsou opět fuč! Teď v tom ale jede jen Opálka, nevím, proč jí ta kytka tolik vadí. A i když jsem tu krysařičí záškodnici přistihla při činu, jež se hned tvářila jako nevinnost sama a chtěla si tímto výrazem vyloudit milost, ale na mně to neplatí, tak za chvíli potají ty listy doškubala znova a na moje kárání se úplně vykašlala. Nugátek byl jen tichý pozorovatel, ale zdálo se mi, že má z toho obrovskou radost. Takže máme v ložnici zase jen kytku Holátko. Snad se někdy do budoucna budu ještě těšit z této zelené bývalé krásy.

Tak jsme se v neděli dívali na televizi obklopeni krysaříky. Jinak by to snad ani nešlo. Zkrátka co děláme my, dělají i krysky. Na obrazovce se pak objevil obličej poměrně ošklivé ženy, dokonce i Honzík prohlásil něco v tom smyslu - proboha, co to je? To snad ani není možné! Nugátek byl z toho ihned úplně v šoku. Koukal z postele na tu paní a nemohl z ní odtrhnout kukadla. Nepomohlo ani, když jsme na něj volali, on tam stál jako socha a jen zíral. Byl úplně fascinovaný zřejmě jejím zjevem nebo jejím hlasem, to už nám neřekl. Jeho výraz byl úchvatný, oči vypleštěné, nozdry ze široka otevřené a lítající do stran, oči vyvalené, uši se mu kroutily a moc bych za to nedala, že se mu mordička chvílemi otevírala. Tento stav trval tak 1 minutu. Ještě večer jsme se tomu museli smát, protože to fakt nechápeme :-))) On je televizní divák již od malička, ale ještě nikdy tak dlouho na nic necivěl. Pak jsme raději rychle přepnuli na pohádku, aby z toho neměl trauma.

Ještě jsem Ti nepsala o tom, jaká je Opálka Oplatková parádnice. Strašně ráda a poměrně často se na sebe dívá do zrcadla. Vždycky, když prochází kolem něj, tak se nezapomene na sebe podívat, jak jí to sluší. A co teprve, když ukradne někde nějakou ponožku, kterou si přez sebe přehazuje a balí se do ní, jako do hábitu. To se pak před zrcadlem natřásá a sleduje se zepředu, z boku i zezadu. Občas se zarazí a dlouho se na sebe kouká a občas si poblafne, aby se ujistila, že je to stále ona, kterou vidí. Je to super podívaná a hrozně nás baví ji při tom šmírovat :-))

Ahoj Jarmilko, nějak nestíhám sedět u PC a psát, co se u nás děje nového a jak se ta naše krysařičí smečka má. Každý den prožíváme naplno, stále se něco děje a stále musím konstatovat, že nadále máme něco ožužlané, ukradnuté, schované a rozházené. A stále jsou to naše milovaná záškodnická zlatíčka, která to myslí s námi přece podle toho nejčistšího svědomí. A tak neustále slýchávám frázi: na mou duši, na psí uši, na krysařičí svědomí. Naposledy se takhle dušovala naše Oplatková princeznička, když po našem návratu domů, kdy jsme zajeli jen do servisu a zpět - cca 30 minut, jsem si šla pro džus a protože je máme ve špajzu naskládané v kartonech na zemi, tak jsem objevila, že z deseti krabic je asi šest ožužlaných a jejíma zoubkama propíchaných. Prý musela ochutnat, co si to vždycky nalévám do sklenic, že je to tak krásně barevné a taky testovala, zda to není zkažené a opravdu to má tu trvanlivost, co tam píší. Následně všechny propíchané džusy putovaly do lednice a začala konzumace tohoto pití, aby nezačalo kvasit. Teď si chvíli od džusu dám pokoj :-)))

V sobotu jsem jela na klubovou výstavu se středoasijci.. A bez Honzíka! Bohužel, zavolali zedníci, že jdou dělat fasádu, že je hezky atak dodělali jednu práci dřív a jedou k nám. Paráda! Co naplat. Ráno jsem vstala, dala kázání kryskám, aťse chovají slušně a nepřivedou pánečka do blázince a jela jsems Baburem a Arvankou do Hlučína. Během výstavy jsem byla s Honzíkem pravidelně telefonicky informována o dění a hlavně o tom, jak Nugátek s Opálkou zlobí, že se pořád hašteří, honí a hrají na schovávanou, zlobí špicla Šeryho a z Geoffreye si opět dělají trampolínu, pak tahají Brendu ( nejmladší asiatka ) za pysk a za ocas atd. Po obědě mi už volal, ať raději přijedu domů, že už jim to slíbil. Po příjezdu jsme já i asiati dostali zase pěkně na "budku" , a Opálka s Nugátkem nám jednohlasně dali najevo, že nesouhlasí s tajnými výlety a kór, když se po dvoře poflakovali cizí lidé a já si jednoduše odvezu hlídacího Babura a Arvanku a oni pak musejí zachraňovat situaci a hlídat, seč jim tlapky stačí, aby náhodou nedošlo k omylu, že zůstal barák bezprizorní. A že zato čekají pořádnou odměnu aať vyvalím nastůl všechno, co jsem na výletě pro ně koupila! Tak jsem z batohu vytáhla sušené hrtany (asi nejdražší, co jsem kdy koupila :-( ), a dala je těm vyděračům, aby aspoň na chvíli zmlkli! Večer jsem padla do postele a zadupávána krysaříky jsem usnula a zdálo se mi, jak Nugátek přeměněn v dobrmana honí po dvoře zedníky!

Nugátek je hrozně velký závisláček, ale také hamižník. Je to lakomec, který chce mít všechno pro sebe! Když nějakému pesanovi chceme něco dát, tak letí, sebere mu to a hlídá. Ať už se to týká pamlsku, nebo hračky. Všechno je jeho! Včera jsem ho pozorovala, jak pomáhá Honzíkovi připevňovat okapovou rouru. Honzík hledal vhodný šroub a Nugátek hledal s ním. Tak šla pomoci i Opálka, ale ta se ke šroubkům vůbec nedostala. Nugátek ji vždycky vyhnal, že prý je to chlapská záležitost. Strašně důležitě se při tom tvářil, a když mu páneček u toho vykládal, jak je rád, že má pomocníka, úplně se prsil, že je nepostradatelný a opravdu poctivě oňufával každičký šroubeček. Je zajímavé, jak bohatou mimiku pesani používají a jak snadno ve tváři našich svěřenců můžeme číst. Stačí chvíli pozorovat a víš naprosto přesně, co by říkali, kdyby uměli mluvit. :-)))

Ahoj Jarmilko, víkend jsme strávili v duchu výstav a přátelství. Opálka viděla poprvé atmosféru tohoto dění. Ze začátku se sice hodně bála a měla překvapená kukadla, ale posílena přítomností Nugátka a bodyguarda Baburka, za chvíli strach překonala a na druhý den už předvedla, že i ona chce být asiatem. Běda, kdo si jen chtěl přiňufnout k paničce. To pak ukázala svou sílu v hrdle a bylo ji slyšet jistě přez celou halu. Krysaříci byli středem pozornosti fotoaparátů, budili pozornost jednak svou velikostí, ale i odvahou, poslušností a láskou k nám. Venku při česání a venčení si Babur lehl a Opálka samozřejmě na něj a hned byli terčem profesionálních fotografů, kterých tam v ten okamžik byli mraky. U kruhu pak Opálka zařvala na nějakého psa a spící Babur okamžitě vystřelil a chtěl někoho sejmout, kdo že to měl odvahu zkřivit byť jen jediný chloupek jeho Oplatečce! Byla sranda a tak to má na výstavě být.

Ahoj Jarmilko, tak se opět po dlouhé pauze ozývám a hlásím, že u nás je stav nadále nezměněn. Ani asiati a ani krysaříci se neodnaučili zlobit. Taky jsem Ti chtěla napsat, že jsem pěkně nevyspaná a připadám si jak v pohádce " Princezna na hrášku ", ale poněkud s jiným nápisem " Pánečci na žužlačkách ". Jak večer zmoženi doslova lezem do postele, tak se nestačíme divit, co všechno najdeme pod peřinou a nebere to konce. Vždycky si na něco lehnu, sotva se otočím, už zase ležím na něčem jiném a jen šmátrám naslepo pod sebe, co se mně to zase zapíchlo do zadnice tentokrát! Jednou je to kostička z buvolí kůže, pak kousek sušeného ucha, pak je to čistící tyčinka na zuby, pak rozdrobená kostička od Pro-Planu a nebo nějaká schovaná ukradnutá granulka od velkých pesanů na horší časy. Jen mně nejde do hlavy, jak to tam všechno a hlavně kdy můžou nanosit a poschovávat, když postele jsou zastlané a pokud nejsme doma, tak tam nemají přístup. Ach ti krysaříci......

Včera jsem nějakým nedopatřením přepla budík o deset minut dřív než je normální čas vstávání! Však si řekneš, že se nic neděje, že zaklapnu buzení a ještě si těch deset minut užiju v posteli. Omyl! Jak jednou začne budík svoje hnusné pípání, které z duše nesnáším, všichni pesani jsou na nohách a mám po spaní. Nemám sebemenší šanci a když dělám, že ještě spím, tak po mně začnou dupat krysky a špicl a dloubat nepřestanou, než mne vyženou z vyhřátého pelíšku do ranní mlhy venčit! To se pak ale takové " vydařené " ráno táhne se mnou celý den a já nejsem schopna žádného kreativního myšlení!!! Je to hrůza, Jarmilko, je to hrůza!

Ahoj Jarmilko, včera jsem se opět přesvědčila, jaký má Honzík úžasný vztah k našim pejsánkům a že se k nim chová, jako k dětem. Šel sázet pažitku a petrželku do truhlíku. A než odešel na zahradu, tak se zeptal " A kdo mi jde pomoci? Opálko, Nugátku, kdo mi pomůže? " A krysky měly hned úsměv od ucha k uchu a šťastní utíkali sázet. Večer pak Opálka zahrabávala pod naší peřinu kostičku, kterou si chtěla uschovat na horší časy. Málem mě kleplo, ale Honzík Opálku pochválil a pak se vždy podíval, jestli kostičku už jako nevidí a když si Opálka myslela, že je už dobře schovaná, tak čekala s prosebnýma očima, až se znovu Honza podívá a prohlásí: " No jéje, už ji nevidím :-)) " A opět spokojenost na všech frontách. Hrozně mě to dojímá a hřeje u srdíčka :-))

Asi se příroda nad námi slitovala a některé jahody přežily péči krysaříků. Některé to tedy nezvládly, ale ty, jež dokázaly oddolat, začínají mít krásné plody. Jenže už fakt nevím, jak mám hlavně Opálce Oplatkové vysvětlit, že ty zelené bambulky se trhat nesmí ani když s nima vítr pohupuje! Když ne ukousnout, tak aspoň nakousnout, aby vyzkoušela, zda přece jen už nedozrávají! Včera šla občíhnout i sousedovic rybíz, jak na tom bude on letos s úrodou. Nemám vůbec představu, zda se podaří sklidit aspoň misečku tohoto ovoce, tak nám drž pěsti, ať máme štěstí :-))

Ahoj Jarmilko, v sobotu jsme jeli na setkání středoasijců a kavkazanů do Ostravy a vzali jsme Nugátka a Opálku. Kdo to jakživ viděl, aby na této akci bylo takové pidi plemeno. Samozřejmě oba naši hrdinové se ze začátku hrdinsky moc netvářili, schovávali se za Arvanku, Brendu a Babura, tam prý bylo bezpečno, ale jak se trošku rozkoukali, ukázali, že krysařík je zkrátka nebojsa! Dokonce zvládli i kladinu, kterou šli zkusit přejít beze mne. Pak je to úplně zmohlo a usnuli na pelíšku na lavičce. Každému se líbili a myslím, že přítomným ukázali, jaký je krysaříček krásný a poslušný psík :-))

Tak jsem zjistila, že je Opálka pěknej fujtajsl! Představ si, že se nám v něčem nepříliš vábném vyválela. Tedy zřejmě pro ni velmi vábném! Takové malé tělíčko a smrděla jak stádo capů! Byl to takový kandel, že jsem se málem vyvrátila a to bych řekla, že já snesu tedy hodně! Hned po příchodu z prochajdy domů putovala naše smradlavá manekýna s dlouhýma nohama do vany, kde jsem ji vydrhla speciálním šamponem, který ji zanechal naprosto svěží a beze stopy po tom její šíleném nápadu! Jenže ona má názor na svěžest poněkud jiný a tak opět následovalo hledání nějakého toho fujtajblu, ve kterém by mohla obnovit svůj odér! Budu si muset na ni dávat pozor, protože si myslím, že i když dostala pěkně vyhubováno, tak to bylo sice poprvé, ale určitě ne naposled!!! Je to prostě krysařička - fujtajslička!

Včera se scénář opět opakoval a malá darebnice Opálka se navoňala dle svých představ. Vyšla jsem na zahradu, vzala krysky s sebou a posbírala a teď pozor! Hádej, co jsem posbírala? - první misečku jahod! Jenže při této slavnostní příležitosti Opálka našla něco v trávě a byl mžik a už to bylo! Smraďoška! A co opravdu z duše nenávidím, když se pesani v něčem vyválejí, tudíž mohu konstatovat, že jsem to měla u všech psů vychytané! Jednou mi to udělal Babur a to byla faaakt síla, raději nebudu popisovat cestu domů! A Babur už ví, že to tedy ne-e, ale Opálka ta teprve zjistí, že to tedy ne-e. Ještě ale nemám promyšleno, co na ni bude platit, protože Ty,ty,ty rozhodně nezabralo! Přijímám jakékoli rady :-))) papa

Dnes ráno jsem říkala Opálce a Nugátkovi, že pojedeme v pátek na výstavu do Milovic a že tam uvidí strááášně moc kamarádů krysaříčků. Hrozně se těší a už začali shromažďovat hračky, které si prý berou rozhodně s sebou. Tak jsem jim to rázně zatrhla, protože bychom si pak mohli otevřít toy´s shop. Náš rozhovor ale špicloval špicl Šery a když si i on přinesl v zubech svou pískací slepici, tak mně nezbylo než mu slíbit, že pojede s náma. To bylo radosti a hašteření, že mi šla až hlava kolem. Ale nevím Jarmilko, jak potají nastěhujeme věci do auta, aby nezačali šílet i asiati. Jsme totiž stále pod drobnohledem! Už se na vás všechny moc těšíme :-)))

Ahoj Jarmilko, včera mi Nugátek povídal, jak byl hrozně rád, že se s vámi všemi viděl v Milovicích. Opálka mu přitakávala a ještě dodala, že viděla svoji maminku a že jí to moc slušelo. Pak vzpomínali na táborák, kde se opékaly špekáčky a taky na to, kolik krysaříčků vlastně viděli. Bylo tam moc krásné prostředí, mohli se do sytosti vyběhat a byli i v restauraci, kde mi pomohli zdlábnout zmrzlinový pohár :-) Byli nadšení, že prý chtějí příští rok znovu. Pak všechny zážitky vyprávěli středoasiatům a Babur začal slintat, když si představil, jak se někde nad ohýnkem točí do zlatova opečené buřtíky, jen je stáhnout a schlamstnout. A tak mně nezbývalo, než mu slíbit, že uděláme v dohledné době na zahradě ohýnek a on si bude hlídat své buřtíky, které mu páneček opeče. Co bychom pro ně neudělali :-)

Ahoj Jarmilko, včera jsem šla na zahradu a směřovala si to pod jabloň, kde nám rostou lesní jahody. A už pěkně zrají :-) A samo, že si za mnou šmarovali i krysaříci, aby věděli, co jdu dělat, protože potřebujeme disciplínu! Tak jsem si klekla do trávy, kterou opatrně rozhrnuji a když srdce zaplesá nad objevenou červenou kuličkou, snažím se ji rychle utrhnout, protože mě jinak předběhne Opálka a Nugátek a já jen závidím, jak se slastně olizují a já jen instinktivně polykám slinu! Opálka je mistr v česání jahůdek, strčí čumák pod mé ruce a při rozhrnutí jen rychle červenou bambulku ukousne, aby na mě nezbylo. Je to hrozné, jací jsou to hamouni! Příště je nechám za plotem a budu jim ukazovat, jak jsou jahůdky dobroučké :-)

Nugátek nedávno počítal zuby panu Baburovi a ten měl z toho ohromnou legraci a strašně ho to lechtalo. Byl to fantastický úkaz dalšího z divů přírody, kdy toto škvrně vlezlo dobrovolně do tlamy tohoto monstra a začalo se přebírat v jeho ústní dutině, co tam má a třeba nemá :-) Samozřejmě, že tam má všechny zuby, prohlásil Nugy a má je takové krásné, sněhobílé a...velké! Má některé zuby skoro tak velké, jako je Nugátkova celá tlamička. Úplně se Nugy na chvíli zježil, asi měl z toho detailního zjištění husí kůži. Vždyť přece stačí tak málo a mohl by s ním být dočista úplný konec. Pak šel ještě zkontrolovat Arvu a Brendu a úplně vyjevený zjistil, že tam jsou zuby taky všechny a taky takové...velké! Potom raději všem třem dal pořádného hubana, aby se ujistil, že tyto zbraně nechtějí být nikdy použity na, v očích pastevců posvátná, něžná tělíčka krysaříků. Vždyť láska je láska :-))

Jarmilko, včera jsem málem omdlela hrůzou, protože se Nugy s Opálkou věnovali sprintu na krátké tratě a prý si poměří síly s nejmladší asiatkou Brendou. Tak se všichni začali honit a kolem boudy a do průjezdu, tam se dotknout packou vrat a hned zase zpátky atd. Mně vlasy vstávaly děsem na hlavě, vřískala jsem, ať se uklidní, nebo jim všem zmaluji zadky! Krysky to nevzaly na vědomí vůbec,ale Brenda se zastavila a já v domnění, že poslechla, jsem si aspoň částečně oddechla. Ale omyl! Brenda už jednoduše běhat nechtěla a čekala, až kolem krysky proběhnou a s otevřenou tlamou na ně číhala v naději, že jí třeba nějaký krysařík do ní vletí a ona konečně zařve: Mám Tě, krysaříku! Babur s Arvanou jen hleděli, že je vůbec baví v tom vedru lítat a mysleli si nejspíš své! Já jim ovšem za to byla vděčná, že někdo už má z nich konečně rozum! Samozřejmě, že vše dopadlo dobře, jen já zase vypadala jako ta hysterka z Veselíčka! Řekni mi, proč mi to dělají!? :-)

Tak jsme se vrátili z Prahy. Opálka s Nugátkem měli svého bodyguarda Baburka a strašně si to užívali. A vzhledem k tomu, že zbytek smečky opět hlídali rodiče, a my jsme byli opravdu v Praze po " prázdnu ", tak jsme si to užívali taky. V sobotu jsme si to užili na výstavě v Kunraticích, Babur hlídání svých svěřenců vzal hlavně ze začátku poměrně vážně. Nikdo se moc nesměl přiblížit, natož k nim čuchnout. Jenže Opálka i Nugy si chtěli hrát s ostatníma a tak Brambůrek chvílemi měl výraz úplného nešťastníka. Nakonec řekl, že je tedy pohrát nechá, ale raději nenápadně bude přece jen pozorovat okolí, kdyby potřebovali pomoc. Večer jsme pak jeli na Letnou, kde se i on dosytosti vyběhal s našima kryskama a v restaurační zahrádce pak opět hlídal jejich sladce unavená tělíčka, která usnula v mém náručí. A protože k večeru už bylo poměrně chladno, přinesl jim Honzík z auta přenosný měkoučký pelíšek, do kterého jsem se zabalila, aby jejich příští hrátky nenarušilo třeba nastydnutí.

Tak si Jarmilko představ, že jsme včera byli s Honzíkem jen na skok u sousedů a nechali jsme pesany doma. Byla to půlhodinka, ale pro krysky nejspíš celá věčnost. Už prozíravě dávám veškeré možné i nemožné věci z dosahu krysařičích zoubků, protože jsem se již poučila i z toho, jak mi vykramovali mou kabelku, kterou si uměli i otevřít!!! Já byla na mrtvici, neboť jsem v ní měla krom svých osobních drobností i spray do mého frňáku, když mám rýmu! A co myslíš? Krytka ze spraye byla fuč a aplikátor měl v sobě tolik dírek, že při zmáčknutí to šlo všude možně jen ne tam, kde to bylo určeno. Prý chtěli vymyslet zlepšovák " dva v jednom ", že by stačilo přiložit k nosu, a vystříklo by to do obou nosních dírek zaráz!! Jenže se jim to fakt nepovedlo a málem jsem měla po jejich zásahu průchodné i oční bulvy! A to, co vymysleli tentokrát, než uběhla ta věčná půlhodina, napíšu zítra. Tak papa

Po návratu domů jsem si ze začátku ničeho nevšimla. Až pak mé oko spočinulo na poličce, která je součástí kuchyňské rohové sedačky, na které je mimo jiné i kvítko, které kupodivu zůstalo nedotčeno a vedle kvítka stála malá keramická dýně, která jako drží malý květináč a na té dýni je vytvořen duch. A ten duch má, tedy měl, ze zadu tlačítko a to jsi zmáčkla a vydávalo to takový duchový smích. No a tento krásný směšný výtvor, mně Ti naši krysařičí uličníci sebrali a odtáhli do pelechu, kde ho následně rozmontovali a to úplně na součástíčky! A cestou jim keramika spadla a částečně roztříštila o kachle, tak si umíš asi představit, jak to u nás vypadalo! Nikomu se na štěstí nic nestalo a my jsme jen pouze přišli o naprosto zbytečný, dle slov krysek kýč, který nebyl až tak vkusný! Příště tam prý musím vymyslet něco jiného. Ale já už tam nic dávat nehodlám, protože bych to vlastně naservírovala kryskám, aby se nenudili, když zůstanou na chvíli doma! Tak to tedy ne!!!

Opět zdravím a opět píši, co tentokráte udělal Nugátek. Nic vážného, jen zakousl bílou myš, kterou jsem měla pro naše hady. Vzhledem k situaci, že naši domácnost ještě obydlují dvě krajty královské, tak tu a tam jsme nuceni koupit bílé myši. A to je událost, které se horlivě zúčastňují krysky a špicl. Úplně se třepou nad tou bílou drobotinou a nejraději byli, kdybych je ze sklenice vypustila ven a oni mohli ukázat, k čemu se takový krysařík a špicl hodí a vždy hodil. Ale nevím, co by tomu řekli hadi, kdyby přišli o oběd. Jenže jak nesu jednu bílou myšku za ocásek do terária, krysaříci a špicl samozřejmě pode mnou, tak náhle to Nugátek psychicky nezvládl, vyskočil do neuvěřitelné výšky a bílou myšku mi prostě zakousl. Já byla v šoku, protože jsem to fakt nečekala a tak jsem ještě rychle hodila myš do terárka a doufala, že si ji had vezme. Jenže myš tam ležela jako placka, pro hada naprosto nezajímavá věc, páč když se nehýbe a oni si to neuloví, tak to není nic pro ně! Tudíž byl jeden had ochuzen o jednu myš a kdyby bylo na Nugátkovi, neobědvali by vůbec. Zkrátka krysařík je lovec a je vidět, že tento pud si drží již po generace :-)))

Ahoj Jarmilko, myslím, že kdyby měl den 48 hodin, asi by nám nestačil. U nás doma to fakt žije, jsme stále v pohybu. Vzhledem k tomu, že naše smečka je opravdu početná a naše výpravy v plném počtu této psí smečky do Prahy jsou poněkud náročné, hlavně na místo v autě, byli jsme po domácí poradě přinuceni hlavně asiatama s tím něco udělat. A tak začalo shánění většího dopravního prostředku. Zabralo to hodně času a nervů a taky jsme u toho spatřili hooodně vyvalených očních bulev, když jsme při obhlídkách typů aut a měření kufrového prostoru jen tak mezi řečí prohlásili, že potřebujeme auto pro psy. Prodejci a manažeři vždycky málem omdleli, jako bychom byli jediní, kteří kupují auto, aby si psi mohli užívat. A když jejich další otázka byla o jaké plemeno se jedná a já jim ukázala na mobilu fotku Brambůrka a Arvany, tak jen zaječeli : Proboha! :-D Dalších otázek bylo netřeba :- ) A tak se zadařilo, autíčko je už doma a včera měli krysaříci zkušební jízdu. No koukali na ten prostor taky s vyvalenýma očima, pak se začali mlátit a tahat za uši na zadních sedačkách, pak přiběhli k nám dopředu, zkrátka Opálka s Nugátkem byli úplně nadšení. Ještě nás čeká zkušební jízda s asiatama, jak ti se na to budou tvářit, ale myslím, že budou spokojeni! A aby taky ne! Myslím, že je všechny poněkud rozmazlujem :-)

Milá Jarmilko, byli jsme v podvečer se psíkama venku, protože v tuto dobu už není takové horko a byla to velmi příjemná procházka. Než se ovšem dostaneme do takové pohody, předchází tomu zajímavá předehra, kdy všichni, kdo má tlapy, stepují u vrat až páníček slavnostně otevře a to je pak hukot, že se náhodní chodci či cyklisti zastavují a hledí na to, co ještě asi nikdá neviděli. Ze vrat se vyřítí banda natěšených vysmátých pastevců a řítí se směrem do kufru před kterým taktak stačí zabrzdit, jinak by se totiž rozplácli o kapotu auta druhého, jež stojí za námi. Po očku v tom rozběhu sledují, zda někdo cizí se nenachází v našem dosahu, protože v ten moment, by byl asi jejich terčem. Tudíž ke slavnostnímu nedočkavému otevírání vrat dochází až tehdy, kdy šmírujeme, zda je vzduch čistý a nikdo cizí nebude na ráně těchto obříků.Do toho všeho za pastevcema s ohromným řevem letí špicl, aby opravdu, ale opravdu všichni, kdo nás nevidí, tak aby nás aspoň slyšeli, že se jedé na výlet. A krysaříky, ty už si důmyslně raději podáváme oknem, protože ti chtěli být vždycky všude první a naskákali do zadní části auta a hlasitým doprovedem povzbuzovali pastevce, že se loudaj.Takže další estráda se vlastně odehrává ještě doma, kdy Opálka s Nugym vymýšlejí, jak nečekat na mě a dostat se z okna ven sami. Ale to zkrátka naštěstí nejde. Tak pak vezmu jednoho po druhém a podávám je Honzíkovi do náruče .To máš vidět, jak k němu už natahují paciny, vrtí se jak žížaly, aby už co nejrychleji seděli v tom spropadeném autě, protože se bojí, že bychom je mohli nechat doma.A až sedím v autě i já a mám na klíně i ty krysky, slavnostně Honzík za mnou zabouchne dvířka, oddychne si a můžeme vyrazit. Při příjezdu na dané místo, opět zašmírujeme, zda nikdo nikde a prochajda může začít. Jak vzrušující :-)))

Ahoj Jarmilko, opět se ozývám, i když poměrně po dlouhé časové odmlce. Před dvěma dny jsme opět krmili naše hady a Nugátek byl úplně štěstím bez sebe, že vidí tu bílou myší drobotinu. Tentokráte jsem si už dala velký pozor, aby nedošlo opět k zákusu při přepravě myši do terária, ale raději jsem myš už nesla až nad hlavou a ne v oblasti prsou, kde krysařík jak vidno vyskočí bez problémů. Nugy byl úplně šílený, chtěl se k myším dostat za každou cenu a jak jsem sklenici dala na zem, tak se zubama pokoušel otevřít víko a udělat si pěknou pětiminutovku :-))) Myslím, že by to byl opravdu fofr a netrvalo by možná ani těch pět minut a hadice by neobědvaly vůbec. Velmi zajímavý je Nugátkův výraz tlamičky, když přenáším kořist do terária. Nemohu pochopit, jak se během setiny sekundy stane z roztomilého nevinného obličeje krysaříka, tak hrůzostrašná bestie cenící zuby doprovázené ďábelsky vysmátým pohledem lačnící po krvi! No, Jarmilko, jde z něj hrůza!

Ahoj Jarmilko, tak jsme se vrátili z úžasného super srazu ve Svojanově a musím konstatovat, že se Martince Špundové mooc povedl. Nugátek, Opálka i špicl Šery jsou nadšení, pořád si o tom vykládají a i se jim o tom muselo zdát, páč ve spánku jejich nožky kmitaly, jak nejspíš běhali s ostatníma kamarády nebo zkoušeli překážky Agility.Myslím, že spokojenější krysaříci být nemůžou než když se setkají právě na takovýchto akcích. Strašně jsme Tě tam Jarmilko postrádali :-( Jsi takové to naše pomyslné sluníčko, které nám moc chybělo. A tak Ti aspoň všichni naši Securi´táci posílají obrovitanánskou pusenu :-)

Milá Jarmilko, jak jsem psala, Svojanov byl jeden nádherný víkend.Zúčastnili jsme nějakých soutěží a mám pocit, že jsem byla pořád vysmátá spolu s Nugym i Opálkou. Hned u první soutěže jsem se od srdce nasmála a to když měl Nugy s Opálkou sníst tři piškoty.Tak jsem Nugyho vyhecovala, byl tak patřičně nadrženej, že jsem měla pocit, že ty piškoty už jí i očima. Čekala jsem úchvatný výkon, který se ovšem nekonal v tom, že by byly piškoty hned fuč, nýbrž v tom, že mistrně a labužnicky si piškot po piškotu pěkně vychutnával, tudíž si myslím, že bychom tam možná stali ještě teď :-) .Opálka, tak ta měla pocit, že si musí piškoty poschovávat, nevím, proč našla poslední dobou zálibu si všechno zahrabat. Tudíž jsme tuto soutěž projeli na celé čáře :-D Zkrátka jedlíci z nás asi nikdy nebudou.

Milá Jarmilko, boudička od Zlatky je opravdu super.Totálně nám zpestřila domací kino, protože doma sedíme a sledujeme náramnou podívanou, kterou nám Opálka s Nugym předvádějí. A když náhodou nejsou u boudičky, tak Honzík, jak prochází kolem, se vždycky do otvoru zeptá: Halóó, jsou krysky doma, halóó, je někdo doma? A to máš vidět ten frkot, jak se oba naráz soukají do otvoru, aby ukázaly, že krysky doma jsou a kdo že to klepe na jejich vrátka? Jsou úplně potrhlí a rajtují v boudičce i tedy po střeše boudičky, že si myslím, že dlouho v celku nevydrží :-)

Opět vás všechny zdravíme. Musím Ti napsat Jarmilko, jaký mi Honzík včera předvedl koncert.A ne ledajaký.Přecházel mi zrak a hlava mi málem tu "krásu" nevydržela. Honzík si naskládal za pomocí krysek a špicla všechny pískací hračky na postel, zavolal mě a říkal:"Teď Ti zahrajeme!" A začal mačkat jednu pískací hračku za druhou, krysaříci spolu se špiclem se jak jinak přidali a pískali a pískali, úplně všichni dali do orchestru naprosto všechny své emoce a já ve dveřích nevěřila vlastním očím ani uším.No, ale byla to nádhera.Na lepším koncertě jsem fakt nikdy nebyla :-)))

Nedávno jsme doma hráli bojovou hru! Pravidla nebyla téměř žádná, jen za cíl se zvolila poletující moucha, která nás všechny obtěžovala. A kdo ji první skolí, ten je vítězem a dostane nášup piškotů. Co Ti budu povídat, všichni jsme se snažili. Nugátek zvolil metodu pevných nervů a následný výpad a Opálka ta vsázela na svou rychlost a broukala si u toho písničku něco v tom smyslu: Až tě chytím, tak tě sním. Ale vítězem jsem se stala,Jarmilko,jáááá :-D . Sice je pravdou, že kdyby mě někdo pozoroval, jak tam mlátím ručníkem kolem sebe, asi by nejspíš zavolal na psychinu, ale mě zajímala pouze moucha.A najednou zásah a vytyčený cíl upadl na zem.Jenže v tom mžiku se Nugy i Opálka vrhli na sejmutou kořist a jen tak,tak, jsem ji jim stačila ukrást před frňákem, protože by ji jisto jistě chtěli schlamstnout. A vzhledem k tomu, že jsme se snažili opravdu všichni, spravedlivě jsme se o piškotky rozdělili :-))

Včera byl velmi krásný slunečný den, na Honzíkův vkus až příliš velké horko, ale na můj a krysaříčí vkus bylo skvěle :-) No a tak jsme trávili celý ten den se psama na dvoře.Krysky mají teploučko rádi a pokud se zrovna neopalují, tak hlodají asiatům kost a nebo spolu dovádějí.Jejich hry neberou konce. Včera nad nima už Babur opravdu kroutil hlavou, že jsou jako dvě blechy, které pořád skáčou a nedají pokoj.Kdo je má prý pořád hlídat.Že kvůli nim pořádně nezamhouřil svoje oko.Opravdu musím říci, že hlavně Babur mi včera připadal jak všehoznalá dobromyslná chůva :-))) Mají ale ti asiati zkrátka svatou trpělivost.

Ahoj Jarmilko, tak jsme s kryskama a Baburkem odjeli na pidi dovolenou do Prahy.Sice se to dovolené moc nepodobalo, páč tam musíme stihnout i nemožné, co se týká návštěv atd, ale je to aspoň trošku nějaká změna, zejména pro krysky.Babur už takové nadšení jako oni nesdílel, hlavně v sobotu, kdy byla výstava krysaříků v Hostouni. Asi je to první středoasijec, který trávil půl dne v kulturním domě:-). Jeho pohled vypovídal naprosto zřetelně o tom, že nevěří vlastním očím, kam jsme ho to jen zase vzali, že ať se podívá,kam se podívá, všude vidí malé"černohnidy".Ale ustál to! Je fakt dobrej! Po výstavě jsme jeli na návštěvu na chalupu do Rakovníka a tím jsme si prý u něj opravdu šplhli :-)Uprostřed lesů chalupa s obrovitánským oploceným pozemkem, prostě nádhera, co víc si přát :-)) Pak mu do huby padlo i nějaké to masíčko upečené nad ohýnkem a kulturní dům nám byl milostivěodpuštěn :-)) Nugy s Opálkou měli taky šílenou radost, protože tam hezky krásně zlobili, páníčkům se schovávali a ukázali se vždycky jen pod pohrůžkou, že dostanou na zadek, aby pak zase mohli potichoučku zmizet a podnikat dobrodružství v objevování přírody.Zkrátka socializace je dobrá věc, ale klid přírody ještě lepší :-)včera jsem se s Honzíkem nasmála.Nugátek ve Svojanově vyhrál ušitou boudičku od Zlatky. Krásnou :-) Ze začátku krysky o ní neměly zájem, ale teď zjistily, že je to parádní věc pro schovávačku a číhání na protivníka.Tak máš vidět, jak se o ní perou a když se do ní nasoukají oba, tak se boudička úplně nafukuje a hýbe. Je to fakt sranda, protože když se do otvoru chtějí nasoukat oba zaráz, úplně se v něm zaseknou .-))) Je to u nás fakt krásný blázinec :-)

Ahoj Jarmilko, dlouho si už pohrávám s myšlenkou, že vyhlásím turnaj v boxování krysaříků.Myslím si totiž, že Opálka s Nugym by mohli býti adepti na vítězství.To jsi ještě neviděla, co ti dva pořád předvádějí.Konkrétně včera se boxovali celé odpoledne až do pozdního večera! Prý trénink je trénink. Nejhorší je, že ale u toho používají nedovolenou taktiku a ta spočívá v chytnutí soupeřova ucha, držení za něj, co nejdéle to půjde a pokud možno odtáhnout, kam nejdále to půjde! No je to fakt mazec! Takže jen křičíme: od sebe!, ale mám pocit, že krysky rozumí: do sebe aneb ring volný!

Večer jsem seděla na zahradě, obklopena sedmi páry hnědých oddaných očí. Bylo zvláštní ticho, které tu a tam přerušil Babur temným vrčením, jako by mi říkal, neboj, my Tě chráníme.Jeho silueta v té tmě vzbuzovala absolutní respekt a jeho nadhled nad blížící se nocí mě vysloveně uklidňoval.Honzíkmusel na rychlo odjet pryča já s nima sama koukala do letní tmy.Tuto chvíli milujeme.To zvláštní pouto, které beze slov vyjadřuje lásku,přátelství a oddanost.Jsme si všichni vždy tak duší blízko, až z toho mrazí po zádech.Vysloveně si vychutnávám tlukot krysaříčích srdíček na svém klíně, korálkových očí špiclíka, které svítí při měsíčním svitu, oddechujícího stařičkého Geoffreye a majestátný pohled pastevců, kteří si uvědomují svou sílu. Je to nádhera být aspoň na chvíli součástí přírody.Kéž by tyto večery trvaly věčně

Včera si Honzík s Nugym zpíval říkanku: Paci, paci,pacinky, kdo má víc smradlavé ťapinky?Čucháme, čuchám, čucháš, na mě tedy nemáš! Paci, paci, pacičky, nasadíme si raděj botičky No nevím, Jarmilko, co Ti dál mám k tomu říci! Nestačila jsem kulit oči a to hlavně, když Honzík pak začal pokračovat a Nugy s Opálkou mu začali u toho tancovat:"A panička se k nám přidá, aby to nebylas ťapinkama žádná bída! Paci, paci, pacičky, jdeme si všichni umýt tlapičky!

Tak jsem se jala vyčistit si auto pěkně zevnitř. No, abych nepřeháněla, byla to docela fuška, ale dalo se to zvládnout.Chlupy šly vysát docela lehce, občas jsem našla nějaký suchý lístek, ale jinak nic hrozného.Největší zážitek byla ovšem očista okýnek.Panečku, tam ti je vždycky otisknutých frňáků, poznávala jsem všechny autory, kteří se na tom podíleli! Největší otisknutý frňák je vždy samozřejmě Brambůrkův, následuje Arvana těsně v závěsu Brenda, no a takové ty malé pidi knoflíky na postraních předních okýnkách jsou koho jiného, než Nugyho a Opálky.Jediný Šery otisky nedělá, protože sedí dole za sedačkami a pak Geoffrey, který už,bohužel,kvůli vysokému věku,autem raději nejezdí.A tak jsem čistila a leštila a leštila, až bylo dílo hotové, krásné, navoňané a lesklé, abych pak mohla v zápětí jet se všema pěkně ven a po příjezdu se mohla opět "kochat" nad krásnými originálními výtvory našich mazlíčků :-)

Milá Jarmilko, včera jsem si na talíř nachystala chleba se šunčičkou, ale protože mě zazvonil telefon, tak jsem šla chytat signál, který máme na Veselíčku poměrně mizerný. No a milý chlebík jsem nechala bez dozoru! Všichni, kdo mají čtyři tlapy, ví o tom, že to,co je na stole k jídlu, je pro ně absolutní tabu! Tudíž jsem bez sebemenší pochybnosti opustila mou večeři! A co myslíš?! Když jsem se vrátila, tak tam stále chlebík byl! A jak myslíš, že vypadal? Ano, jistě tušíš správně, že chleba tam byl, ale šunka ne! A krysky se samozřejmě tvářily, že vůbec neví, co se mi na tom chlebu pořád nepozdává! Vždyť tam přece je! A koneckonců, ať jsem ráda, že tam je a celý a nedotčený, jen nechápou, proč si ho dávámpouze s máslem.Ale já vím, Jarmilko, kdo to byl, protože jsem ho obložila znova a nenápadně jsem dělala, že telefonuji a přistihla jsemzlodějku Opálkovou, jak využila situace,rychle stáhla šunku z chleba a Nugy, který byl vedle ní,tak aby samozřejmě taky ukořistil něco z toho žvance,tak kus šunky, který bezprostředně po lupu trčel z Opálčiné tlamičky, rychle ugrajfnul! Tudíž v tom jedou oba! A následovalo ty,ty,ty a prý už to nikdá neudělají, ale jen za podmínky, když nenechám obložený chleba bez dozoru!

Drahá Jarmilko, včera tomu byl rok, kdy přišel na svět náš zlatý Nugátek.A jak už to tak bývá, tak jsme mu potřásli pravicí a byl na to patřičně hrdý, že je právoplatným členem naší rodiny se vším všudy. A tak dostal nějaké to kokino, spoustu jeho oblíbených piškotků a taky příslib, že pojede i s Opálkou na setkání pastevců! Jejich hopsání a kníkání nebralo konce!Tak jsme naložili ráno celou asiatí smečku do auta a jelo se i s kryskama na toto parádní setkání, kde na ně čekalo ještě překvapení v podobě malé krysaříčí kamarádky Šíši. Krásně si tam zazlobili, pěkně seřvali některé zvědavé pastevce, kteří měli tu drzost přiložit k jejich blízkosti čenich a večer padla na ně totální únava :-)) Celý den jsme všichni prožili na plno :-)

O víkendu jsme byli na speciální výstavě středoasiatů a samozřejmě, že Opálka a Nugátek nemohli chybět.To by tak hrálo, abychom je nechali doma.Musí prý Baburkovi a Arvance fandit a to pěkně u kruhu!Tak jsme zase s sebou vláčeli i ty uremcané krysky. Ale je pravdou, že s náma ještě jela krysaříčí kamarádka Šíša, která měla svoji premiéru na krajské výstavě ve ště'nátkách a tak šli samo fandit i jí. Tudíž pro krysky opět krásně strávený den :-)) Každému pěkně ukázaly, že sice tělíčko malé, ale hlas silný a vyvinuté obranářské pudy mají naprosto skvělé a běda každému, kdo by o tom chtěl zapochybovat :-)) To víš, to se jim to řve na ostatní, když za zády mají pastevce:-)) Hrdinové :-D

V neděli seděl Nugátek u snídaně na Honzíkově klíně a škemral nějakýkus tohožvance.Opálka seděla vedle mě a samo, že taky škemrala,jak jinak, že?Občas jim tedy do tlamičky něco přiletělo.A jak tak si Nugy sedí na tom pánečkovém klíně, tak Honzík začal jak s dítětem: Takhle jedou páni, takhle jedou dámy, takhle jedou sedláci a takhle jezdí Nugátci! No pro Nugátka nádhera, když Honzíkovi poskakoval na klíně, tvářil se moooc důležitě a chtěl pořád ještě.Člověk by třeba řekl, že to bude pejskovi nepříjemné, ale kdepak pro krysku.Když jde o hrátky, tak by snad klidně lítaly i vzduchem :-)) Hlavně ať je zábava :-)))

Včera Opálka zase zlobila. Ta naše věčně vysmátá krysaříčí puberťačka trošičku probrala květináč.Strašně ji totiž fascinovaly mušličky, které jsou na povrchu hlíny! Jenže mušlička jen tak v květináči neleží, nýbrž je trošku do hlíny přimáčklá a tak bylo potřeba ji pěkně vyšťournout ven! A podle toho to taky kolem vypadalo.Tudíž opět následovalo ty,ty,ty, ale opět se to minulo účinkem, protože jak jsem dnes ránozastýlala postel, tak jedna mušlena mě vykoukla zpod peřiny!A dle vyčítavého výrazu Opálky jsem pochopila, že si prýdala takovou strašnou práci, aby ji nikdo nenašela teď je vše vyzrazeno.Prý bude příště obezřetnější :-)

A nedá ta darebnice Oplatková, mušličkám pokoj a nedá.Po tajnu, když se nikdo nedívá, tak přemístí svůj poklad z květináče do postele! Najdu tam mušli večer, najdu ji tam i ráno. Při tom jí bylo několikrát vysvětleno, že se to nesmí. A pokaždé, když se při objevení na ni podívám, tak mi jasně dává nejevo, že si nemohla pomoci a musela ji schovat, že se sice přemlouvala, aby to nedělala, ale nějaký čertík v její hlavičce jí našeptával, ať tu mušličku zase "čajzne". A že za to nemůže! Tak mě tedy napadá, zda není kleptomanka! Ti si taky nemohou pomoc a musí něco "čajznout"! Ale když tak o tom přemýšlím, tak to by byli kleptomani všichni pesani, krom tedy Geoffreye,kteří u nás jsou, protože si navzájem kradou všechno a vedl by jisto jistě Nugátek!

Vzhledem k tomu,že byl Honzík služebně pryč, tak o nové zálibě "dary moře od Opálky" neměl ani potuchy. A protože se vrátil domů ve tři ráno, tak šel do postýlky. Jak se probudil, nevěřil vlastním očím a hned se chopil telefonu, aby se zeptal mě, co to má znamenat tentokrát.Prý má plnou postel jakýchsi mušlí a vůbec neví, odkud jsou! Ach ti muži.Samozřejmě ani netuší, že máme nějaký květináč, natož nějaké mušle v něm :-)) Tak jsem mu vysvětlila, že to ta jeho prdélka čokoládovo-oplatková tajně shromažďuje poklady, tak ať má pro ni pochopení.Pak už jen bylo slyšet, jak šišlá na tu darebnici, div, že se jí neomluvil.

Tak vás všechny opět po delší odmlce zdravíme z Veselíčka.Veselo nám ale moc nebylo, protože jak už víš, naše Securiťácká smečka utrpěla obrovskou ztrátu a za duhový most odešel náš roztomilý milovaný špiclík Šery. Jen pomalu a s bolestí se zabíhá vše do "starých kolejí", které ovšem už budou postrádat tohleto stvořeníčko, které taky tak rádo vymýšlelo lumpárny.Není tedy lehké psát nyní příběhy, které by za jiných okolností již tady byly vepsané.Víme, že časem topřebolí, život jde dál a hlavně jsou zde ti, jež svou přítomností dávají najevo, abychom utřeli slzy a kráčeli opět veselí životem.Takvlastně mohu jen děkovat za rošťáctví malých krysaříků, velkých pastevců a za moudroststařičkého Geoffreye, že dokáží zahánět bolest a otvírají nám bránu do každého dne, který máme před sebou.

Milá Jarmilko,rozhodli jsme se s Honzíkem, že spojíme svá srdce a budeme se představovat společně jedním příjímením. Opálka s Nugátkem jen koukali, co že to se chystá za slávu a Nugátek prý chce také požádat Opálku o packu a pak si ji vzít za fenkomanželku a prý se bude jmenovat Opálka Oplatko-Nugátková.Tak jsem mu vysvětlila, že takhle to u pejsků nechodí, pouze u nás lidí. Koukal na mě těma nugátovýma očima a bylo vidět, že tomu moc nerozumí a tak utíkal raději za Opálkou vyšmírovat, ve které bedýnce je to nejlepší cukroví :-)

Těsně před tímto slavnostním dnem nastalo dohadování, kdo ze smečky bude tohoto dění přítomen.Nejdříve, že všichni, pak jen krysky a pak jsme usoudili, že nikdo. Pastevce z důvodů možnosti poranění svatebčanů a krysky z důvodů možnosti poranění od svatebčanů.Ale slíbili jsme jim, že se budeme na ně jezdit dívat a že vždycky doneseme nějakou dobrotu.A tak se tak stalo, při příjezdu domů jsme byli nejdříve seřváni a pak milostivě přijati, protože úplatek, který jsme donesli stál vždycky za to. Na druhý den pak pro celou smečku nastaly hody, protože selátko se samozřejmě celénesnědlo a tak si celá smečka 2 dny bužírovala na této dobrotě.A prý příště zas! Ale já doufám, že žádné takové příště po celý nášživot nebude, protože je minimálně tisíc důvodů, proč být spolu :-)

Milá Jarmilko, Nugátek se nám úplně zbláznil.Zbláznil do nejmladší asiatky, která bude nejspíš hárat. A vzhledem k tomu, že je Nugy řádný puberťák, tak to podle toho řádně prožívá.Při tom se ještě vůbec nic neděje, ale Brenda mu zkrátka přitažlivě voní. Je to hrůza pozorovat, jak ji Nugy neustále obtěžuje a snaží se jí nakrýt. No, abych to uvedla na pravou míru, situace vypadá spíše takto:Brenda leží, vychutnává si krysaříčí Nugátkův námluvní tanec a Nugy hledá kudy tudy. Pak hupsne na její hlavu a snaží se akt provádět zde. No a co myslíš. Brenda stále leží a čumí! Svatou trpělivost mají ti naši pastevci,svatou trpělivost!

Nugy má poslední dobou strašné starosti.Starosti jaké jiné, než se ženskýma.Samozřejmě čtyřnohýma.Pokaždé, když vyběhne ven, musí obhlídnout"pecky" obou asiatek.Postaví se na zadní, zaboří hlavu pod jejich ocas, že mu není vidět a kontroluje! "Pecičku" Opálkyšmíruje pořád. Doma kňourá, nemá vůbec stání! To si opravdu neumím předstait, co se bude dít, až bude opravdu některá z holek hárat! To se máme na co těšit!

Milá Jarmilko,vzhledem k tomu, že se podzim neúprosně blíží, tak náš víkend byl pojat v pracovním duchu.Sekala se naposled celá zahrada, sbírala jablka, zbytek švestek,natírala se bouda a kotec, no zkrátka paráda.Krysky pomáhaly se sběrem jablek a to tak, že nosily jablka i od sousedů, prý, abychom jich měli víc.Marně jsem jim vysvětlovala, že je to sice od nich hezké, ale ať to nedělají, že to, co nosí, se fakt požít nedá!A tak jsem neustále dokola sbírala po zahradě samá červivá a nahnilá jablíčka od krysek, aby pak Honzík vysbíranou zahradu mohl v klidu posekat. Při natírání psího obydlí pomáhali i pastevci a dohlíželi, zda to neflákám, až z toho vzešel i čokoládový asiatský Baburek!Tak jsem se snažila je na střídačku někam pozavírat, až jsem ve finále byla zavřená ve výběhu já sama a následně pak i v kotci, protože jejich zvídavost neznala mezí.Ať žijí psí pomocníci!

Dnes Ti musím, Jarmilko, požalovat na obě krysky.Sice nevím, zda-li Nugátek nebo Opálka byl větší záškodník, ale zkrátka a dobře, oba hospodařili v naší koupelně!!! Je pravdou, že když jsem natírala venku boudu pro asiaty, tak jsem krysky prozíravě izolovala domů, protože jistě tušíš, jak by to asi dopadlo, protože při jejich aktivitě by jistě byl z každé strany boudy otisknutý krysařík! A tak byly krysky násilně, pro ně zcela neadekvátně, zavřeny v našem obydlí, kde jsem, bohužel, nechala otevřenou koupelnu. A co myslíš, jak se asi pomstily? Správně tušíž, že jejich úřadování mělo za sebou očividné následky.Od vytahaných obličejových tamponů,přes intimní hygienu až po natáčky, to všechno mám uložené v takovém pojízdném třípatrovém vozíčku.Ale čím vzaly za vděk úplně nejvíce, tak velkou molitanovou umývací houbou.A jak správně tušíš,po jejich zásahu vlastníme užjen malinkou ohlodanou houbičku, která je naprosto vyřazena plnit svou funkci.No, co Ti budu dál povídat, ještě večer jsme náchazeli kousíčky i pod peřinou! Na mé ubohé výkřiky a omdlévací sklony nikdo nějak nebral zřetel a když Honzík večer lezl do vany, tak s úsměvem se ptal Nugátka a Opálky, zda-li tady neviděli skřítka Nezbedu!

V pátek měl Nugátek "sváteční" den. Ano, vím, že státní svátek padl až na neděli, ale ten s tím nemá co společného. Opět jsme domů přinesli krmení pro hady.Jenže to tentokráte nebyly myšky, nýbrž mladí potkani! A Nugy byl naprosto smyslů zbavený, běhal kolem sklenice a když jsem přenášela potkana do terária, tak lítal Nugy úplně vzduchem a chtěl se kořisti za každou cenu zmocnit. Tudíž jsem měla opět kořist až nad hlavou, protože "létající " Nugy byl fakt nebezpečnej a lítá čím dál výš a ještě k tomu vždycky naprázdno cvakne zubama.Kde se to v tom mém něžném mazlivém stvořeníčku bere, to opravdu nepochopím.Je to totiž jinak ten nejmazlivější umazlenec mazlovskej.

Ahoj Jarmilko, nechci se vůbec vymlouvat, že jsem opět měla absenci ve psaní, ale abych stihla pokrýt potřeby našich čtyřnohých bumbrlíčků, nemám čas pokrýt potřeby komukoli jinému, pomalu ani sama sobě :-)) Na to, že nestíhám snad nic jiného, než psy, má zásluhu i to, že máme Honzíka stále někde na cestách a tak jsem na tu téměř celou pubertální smečku sama.Co Ti budu povídat, je tu holý blázinec. Začala nám hárat Opálka a to tak, že vůbec nebarvila, jen měla nateklou frndu a cecíky ,dle slov Honzíka se jí zvětšily prsíčka.Tudíž jsem stále čekala, kdy vypukne ta velká sláva a ona už nebude pomyslným štěňátkem, nýbrž ladnou slečnou.Ale tuto přeměnu jsem zjistila, až když měla ty"své dny" a začala svádět Nugátka. Ten vůbec neví, kde mu hlava stojí, protože aby toho nebylo málo, slečnou se stává i naše nejmladší asiatka Brenda.Ale u ní to přehlédnout prostě nejde.Nugy je z toho všeho poněkud v rozpacích,neví, co si má o své nohaté Opálce myslet, ale její dvoření se mu náramně líbí.Jenže naše Opálka Oplatkováje někdy pěkná darebnice a když se jí Nugátek přestane věnovat, tak ho jednoduše,lidově řečeno,"zmlátí".Zboxuje ho a ukáže mu, že po jiných holkách se tedy dívat nebude a nebude a pěkně ho zdusá. A on je takový elegán a gentleman, že zkrátka než,aby se zachoval jako drsňák, nechá tu svou čokoládovou hvězdičku vyhysterčit, aby ji pak mohl utěšovat, že je pro něj (zatím) jediná :-)Ale sotva vystrčí nos za venkovní dveře, už se kouká po své milované Brendičce, aby obhlídnul situaci ještě u ní, jak tam se to vyvíjí. Pak přijde za mnou a drkotá zubama a mě by čerti vzali, protože tohle opravdu nemusím, ale co naplat, příroda je mocná a vrozené pudy jsou silnější a tak to musíme respektovat.Stařičký Geoffrey se taky úplně pomátl a drkotá zubama taky a i když mu nohy moc neslouží, připadá si Gigollo.Babur zatím situaci sleduje, ale svou Brendici si začíná hlídat.Jenže zjistil, že mu nějak víc teď "voní "ta jedna malá hnida a jal se tedy zjistit, která to ta tabulka čokolády asi je.Dlouho nehledal a čuchl si k Opí a celou prdelku ji nadzdvihl a ta vůbec chudinka netušila, jak velký a studený je takový asiatí čumák, když se přitiskne k její holé frndince.A tak raději před ním utekla a Baburovi zbyl jen udivený výraz veleobra, protože do teď vlastně netušil, jak atraktivní tohle pidistvoření se může pro něj stát.

Jak už to tak při podzimu bývá, sluníčko se nám nenávratně vzdaluje a hřeje čím dál míň a nebo nevykoukne vůbec a to už je na krysčích tělíčkách poněkud znát. A tak i při vyběhnutí na zahradu, kdy každý den provádíme za jejich asistence kontrolu prostor, mají na sobě aspoň trička.A jak už jsem zde kdysi psala,Opálka občas hledá svou "voňavku", která je tvořená jen z recepturna 100% přírodní bázi.Tudíž si tak procházíme zahradou, necháme se konejšitpestrými barvami listí, které nádherně voní. Stále však očima nepřestávám sledovat naše trpasličí průvodce.Najednou, z čista jasna a bez varování ta naše Oplatková šmudlinka lehla na bok a dokonale se vyrochnila v jakémsi obsahu.No, hlavně to odneslo její tričko. Takže při návratu byla holčička očištěna a převlečena.Je to zvláštní, Nugátek by to nikdá neudělal, ten, kdyby do nečeho byť jen stoupl, tak by asi nejspíš omdlel.Co jednou z té Opálkovic krysky vyroste, to jsem fakt zvědavá.

Tak jsem udělala oběma krysečkám velikou radost, protože jsem je vzala do Přerova na procházku, kde na ně čekala jejich krysaříčí kamarádka Šíša.Byli všichni úplně šílení a lítali jak zběsilí, nedalo se je ani vyfotit.Nugátek se nestačil někdy divit ohromnému temperamentu obou slečen a tak měl co dělat, aby svůj harém uhlídal.Připadal si strašně dospěle a taky to dával všem na jevo.Pořád se prsil a taky trošku před holkama frajeřil. Potkali jsme cestou dva pesany a on se choval jak bodyguarda vysloveně jimpo psím vysvětlil, že v případě nutnosti bude hájit "své holky" stů co stůj! Ale dalšího vysvětlování bylo netřeba, všichni vše hned pochopili a mohlo se v klidu pokračovat dále, až pěkně do kavárny, kde všem přítomným dalším návštěvníkům ukázali, že když je krysařík slušně vychovaný, může doprovázet své pányabsolutně všude tam, kde je třeba větším pejskům vstup zakázán. Ať žije naše nejmenší národní plemeno!

Výstava v Brně byla příjemná a to hned z více pohledů, ale taky jsem si zde uvědomila, jak velice mizerná je propagace našich národních plemen a to zejména v závěrečných soutěžích. Z těch příjemných věcí to bylo určitě setkání chovatelů krysek a výborná nálada, která zde panovala.Další věc jsou samozřejmě osobní úspěchy Nugyho a Opálky a jedna z nejpodstatnějších věcí byla ta, že Honzík koupil krásnou výstavní klec i s potahem. Takovou radost, jakou jsem sdílela s Honzíkem ovšem rozhodně nesdílely krysky, páč být zavření v kleciopravdu neměly v plánu.Ale po chvilce protestů a ječení a prošení a slibování přijaly klícku za svůj náramný obývací pokoj, kde měly svůj spacáček a žužlací kostičky a nikdo je pak nerušil v opracovávání tohoto materiálu.A my jsme se Jarmilko konečně cítili trošičku svobodně, kdy jsme si v klidu mohli dojít na toaletu a v klidu vypít kafíčko bez toho, že bychom si museli krysky předávat z mé naruče do náruče Honzíka a naopak. Odpolední soutěže určitě pro nás znamenali veliký úspěch, ale bylo mi poněkud smutno, když v té velké konkurenci byl třebas jen jediný zástupce našeho národního plemene a oko rozhodčího jej absolutně přehlídlo.Kde jinde, než hlavněna národních výstavách by se naše národní kynologické poklady ,naše historie měla prosazovat?! Doufejme, že se to změní.

Tak Opálka má definitivně "své dny" za sebou, stala se slečnou a já jen doufám, že bude o trošičku klidnější. Její hárání ovšem mělo vliv na fyzický stav Nugátka, ze kterého se stala opět nudlička houžvička. Během těchto lákavých dnů nežral aani očičko nezamhouřil, protože co kdyby náhodou seo jeho Oplatečku pokoušel někdo jiný.A tak nám chlapec opravdu zhubnul a bohužel, teď začíná náramně vonět asiatka Brenda a tak na jídlo nemá ani pomyšlení. Včera jim Honzík dokonce uvařil i candáta, ale Nugy se v tom jen porýpal a bylo po jídle. Opice samozřejmě snědla všechno, protože rybička byla voňavá a výborná. Nevím, nevím, jak bude Nugátek za chvíli vypadat, abych neviděla pak jen stín. No jo, ale láska je láska, když můžou kluci s holkama a holky s klukama a nebo holky s holkama......Je to u nás mazec!

Včera mi Nugátek povídal, jak je svět někdy strašně nespravedlivej a že si myslel, že si vezme Opálku za tu fenkomanželku a bude z ní ta paní Nugátková a budou mít miminka.Seděl na tom svém malém bobku, koukal do mých očí a kňoural tak srdceryvně,zkrátka přesně , jak to chlapi dělají, když mají pocit, že nespravedlnost a nepochopeníse kolem nich jen hemží, že jsem málem až nad tím jeho smutným a zasněným výrazem uronila slzu.Já jsem samozřejmě nastolila výraz naprosto chápající paničky a slíbila jsem mu, že až bude jeho čokoládová holčička starší a uchovněná, že pak budu štěstím bez sebe, když miminka spolu mít budou. Tak se zase podíval do těch mých očí a já musela odříkat jejich frázi na mou duši, na Nugátkové uši a na to člověčo-krysaříčí svědomí. A pak jsme si ještě na to plácli- jelito, kopyto,platí to a teprve po tomto ceremoniálu můj klouček usnul ležíc jak jinak, než na mém klíně. Mám někdy opravdu pocit, že jsou ti naši pesani skoro jako lidé.

Tak si představ, co nám ti dva krysaříčí uličníci provedli.Já byla zrovna v jiném pokoji, když tu slyším Honzíka, jak cosipovídá směrem ke kryskám a dost se tedy smál.Nugátek s Opálkou si chtěli zahrát na Mikuláše.A Nugy prý bude Mikuláš a tak tavata, co mu čouhá z tlamičky je na pořádný vous a Opí prý bude anděl a proto jecelá v té vatě zabalená. Hned, jak jsem vyšla, tak mě bylo Honzouoznámeno:"Koukej, co Ti udělali :-) Ale já jim říkal, že Mikuláš je až za měsíc a kousek!" a do toho ještě kryskám zpíval. "Mikuláš ztratil plášť, Mikuláška sukni, hledali, nenašli, byli oba smutní!" Já jim dám,Jarmilko, Mikuláše, že se nebudou stačit divit,průšviháři krysaři! a ten Honza mě tedy fakt překvapuje!!! Ale řeknu Ti, že kdyby jsi je viděla, jak tam nešťastně stáli, Nugát měl tu vatu z té tlamy až po zem a vypadal fakticky jak dědek a Opice celá zahalená, tak jsem též musela vyprsknout smíchy :-))) Už asi u nás začíná předvánoční čas!

Vzhledem k tomu, že ti naši krysaříčí darebníci toužili po tom Mikulášovi, tak se nám i zželelo milých dítek a dostali předčasně pytlík s nadílkou. No to ti bylo radosti, že si to neumíš ani představit. Honem, honem z pytlíku vylovili nádheru a hádej co,Jarmilko, nové roláčky od Bobínka z Číny. Nugát chytl úplný amok a jak jsem mu navlékla roláček, lítal po baráku jako smršť, tlamu od ucha k uchu, Opí za ním a málem si hned nový šatník navzájem drápkami zatrhli.Prý je musíme vyfotit, jak jim to sluší. Nugátek byl rolákem úplně posedlý, on je totiž rozený manekýn a fakt si to užívá.Ale stejně nejvíc se jim líbila kostička, kterou každý k roláčku dostal.

Tak Ti zase po delší době posíláme pozdrav z Veselíčka.Tady máme opravdu veselo, protože postupně hárají všechny feny a nyní je Arva v období, kdy by "dala" i Nugátkovi.A ten se samo snaží a když to vidí Brambůr, tak dostává šílené záchvaty beznaděje a brečí, kňučí, nadává, šílí, ničí plot i ořech.A ta Arva jedna provokatérská jde ještě před výběh a ukazuje mu přes plot tu svou vnadnou frndu a vykrucuje se před ním úplně nestydatě, že je mi Baburka fakt líto.Už, aby toto období bylo za námi a děkuji přírodě, že naše asiatky hárají jen jednou do roka. Jinak v pátek odjíždíme směr Praha a bereme kromě krysek i právě Brambůrka, aby moji rodiče nebyli úplně na mrtvici.On bohatě stačí staroušek Geoffrey, který tancuje kolem Arvy pajdáka, protože ve svých letech už občas pajdá a šmatle, ale jak vidí naladěnou fenu, tak zmobilizuje své síly a šarm a je zněj pomalu "junák" :-))) Kéž by mu ta vitalita ještě vydržela další roky, ale vzhledem k tomu, že mu bude v lednu 2009 neuvěřitelných 16 let, jsem vděčná za každé jeho probuzené ráno.Čas se nedá zastavit. A tak se krysky opět těší na výlet a chtěji od nás slyšet, jaké kamarády uvidí :-))) Ale to je překvapení .-))))

V Praze bylo blaze, ale doma je doma. Opí s Nugym sice neustále vzpomínají na kamarády, které tam potkali, ale teploučko domova, které je provoněné nějakou tou mňamkou je prý mnohem lepší. A to hlavně v tomhle počasí, kdy dává zimní čas už o sobě nekompromisně vědět.A tak dostaly krysky nové ski bundičky od Bobínka ve velikosti L, kde pod ní mohou mít i roláček .-))) Nugy v té velké vestě vypadá ovšem jak kosmonaut, stačí už jen skafandr na hlavu a může klidně podniknout kosmický let.Babur Prahu jen přetrpěl, myšlenkama byl úplně jinde a to u svých asiatských holek, které zůstaly doma.Takže při parkování všichni jednohlasněkřičeli něco jako:Sláva nazdar výletu, důležité, že jsme tu, že jsme tady.....

Tak napadl první sníh a peseni jsou blažeností bez sebe. Tedy spíše pastevecká část smečky, protože krysaříci dlouhodobé nadšení nesdílejí.Nugátek sněhem profrčí jako řízená střela, ale po chvíli zdrhá domů a Opálka Oplatková, ta by se nejraději nevenčila vůbec.Jen na krajíček snížečku a to by absolutně stačilo a pomalými plíživými kroky si hledá cestičku, aby mohla rychle domů vklouznout pod peřinu :-) Ale když se chystáme na prochajdu s asiatama, tak to řádějí a vyžadují, že chtějí taky.Tudíž dostanou svetříky, na to vestičky a jdou s náma, ale při zpáteční cestě už je nesu , jak jinak, než pod bundou.Ale co bychom pro ně neudělali,viď?

Dnešní noc byla velice jasná a vzhledem k tomu, že je u nás vše pokrytou bílou přikrývkou, tak to ještě znásobuje noční vidění našich pastevců. No vůbec jsme se nevyspali, po celou tu dobu všichni pesani jen štěkali a ukazovali zřejmě zvěři, kdo je pánem revíru a že neradno choditi po jejich zahradě. Zvěř si ale z toho zřejmě moc nedělala vrásky, protože psi jsou za plotem a tak provokatérsky dupala před jejich očima, zejména srny ukazovaly své štíhlé nohy, aby pak hlídači zběsilostí málem omdleli. Tudíž jsem nesčetněkrát vyleťala v pyžamu na dvůr a běsnícími výkřiky a vyhrožovycími gesty na stranu asiatů se dožadovala nočního klidu, kdy jsem zároveň vždy seřvala i soudedovic všechny psy, kteří nebyli nijak ve štěkotu pozadu. Jenže po každé za mýma patama vyběhly ikrysky a v seřvání všeho, co se hýbalo, mi náramně pomohly, hlavně urputný ječák slečny Opálkovic byl absolutně nepřeslechnutelný, kdypak všichni byli zticha a zírali na ten její výkon jako na zjevení, protože ona ne a ne své hlasivky uklidnit. No, dnes půjdem asi brzo spát.

Takse midnes po vkročení do baráku udělala vráska na čele a to od mého němého úžasu a následného zhroucení, když jsem spatřila, že Nugátek měl přes den spoustu práce.Koukal na mě z poza rohu a čekal, zda ho pochválím či to bude mít opačný efekt.Mělo to samozřejmě opačný efekt, protože na chválení jsem rozhodně pomyšlení ani neměla.Tak raději Nugy zdrhnul ven za asiatama přečíst si smsky, co mu holky nechaly na trávníku.Já jsem se chvíli dívala na tu spoušť, kterou Nugy zanechal po použití svých zubů a drápků, když se nejspíš snažil "vyprášit" pelech stařičkého Geofky.Ve prostřed matračky díra, která se táhla od jednoho konce ke druhému, kolem ní spousta titěrných kousků molitanu a další kousky poctivě roznešeny po kuchyni i chodbě. A protože statická elektřina funguje v těchto situacích ještě perfektněji než kdy jindy, každým svým pohybem jsem tyto částečky rozviřovala po baráku, protože z fusaklí to ne a ne setřást.A když se na tu zkázu přišla podívat Opálkovic smršť, měla jsem rázem molitan i v dutině ústní.A aby toho ještě nebylo málo, stařičký Geofrey se mi svými šoupavými kroky prošel přes Nugátkovo místo činu a táhl si na svých dlouhých chlupech bohatou molitanovou nadílku pěkně dále. Jen Nugy nebyl k vidění, prý se objeví, až budu zklidněná a bude to uklizené.No co mám dále povídat, následoval vysavač, pak jehla a nit a než jsem to měla hotové, vztek byl fuč.Tudíž z toho záškodník vylezl jen s tím, že jsem se s ním nebavila, což je pro krysaříka trest ze všech trestů nejtrestovatější.A tentokrát jsem se nebavila skoro půl hodiny :-D Vůbec ale nevím, co to mého zlatého Nugátovského chlapečka napadlo, protože jináč je to určitě ten nejhodnější krysaříček na světě :-)))

Od té doby, co máme krysaříky, tak jsem se vlastně ještě normálně nevyspala.Na jedno oko stále bdím, zda nepřilehávám tu naši drobotinu, která chce zimu přečkat nejspíš pod peřinoua také hlídám Honzíka, zda i on nemá sklony přimáčknout naše krysaříčí osazenstvo do matrace.Z jeho slovčasto slyším větu: "Ty se ke mě už vůbec netulíš!" No, to se mu to řekne, jenže já se přitulím a v tom okamžiku se mezi nás cpe hlavně Nugeta a násilím si razí cestičku k tomu, abychom se tulili k němu každý z jedné strany a aby Opí nezůstala chudinka někde odložená a nepřitulená,tuneluje si cestu po duchnou pěkně od nohou směrem k našim hlavám.No, jak jsme si to naučili, tak to máme.Marná sláva, naše chyba. Ale už teď se těším na večer, jak bude kulili,kuli,kulilí, všichni se k sobě tulili....

Ahoj Jarmilko, neboj, určitě jsme nezapomněli na to, abychom napsali, co se u nás děje, ale nějak nezbývá jaksi toho času a síly, abych sedla k PC a napsala. Předvánoční čas se blíží a tak sháníme dárečky pro ty nejbližší.Opálka s Nugátkem mi jsou stále v patách a čekají, kdy zavoní vánoční cukroví, aby mohli ochutnávat a ono stále nic.Opravdu se nepokládám za umělce v pečení, tudíž jsem to vyřešila známou, která peče výtečně a ve čtvrtek si pro její cukrářské umění mám přijet, tudíž budou muset všichni ochutnávači ještě chvilku vydržet. Ještě poslední zbytky svého času vyplňuji jízdami na koni a kochám se přírodou z pohledu koňského hřbetu.V neděli jsme byla s pastevcema na posledním letošním setkání, krysky to psychicky špatně nesly, jenže už je na takovéto dlouhé venkovní výlety pro ně zima, tudíž mají smůlu a vyčítavými pohledy mi tu újmu dávají velice zřetelně najevo.Však si je umíš představit:-)))

Čas vánoční naše smečka uvítala, protože máme s Honzíkem volno a tudíž se jim můžeme plně věnovat.Pod stromeček pesani dostali jak jinak, než pořádné kosti a takové ty dobroty, protože ničím jiným se jim člověk nezavděčí, ale krysky dostaly od babičky a od dědečka nádherný úžasný dárek ,který si faaakt moc přály.Dostaly pravou kožku s tím dlouhým chlupem a tolik radosti jsi, Jarmilko, opravdu neviděla.Honzík je musel hned vyfotit, protože co ty dělaly a jak se v ní válely neznalo mezí.A samozřejmě, že když se teď spolu mlátí, tak jedině na kožce! Ta bude tedy za chvíli vypadat :-)

Milá Jarmilko, taknový rok pro nás začal s tím, že je ze mne "slaměná vdova" a ze psů sirotci bez svého dokonalého páníčka mužského pohlaví.Honzík nám odcestoval za teplejšími kraji a nás nechal na pospas zimní vánici.Ten si to ale uměl vybrat! Sotva vystrčí paty z domu, hned je sněhového nadělení tolik, že mám pocit, že tu jisto jistě nějaká síla vyšší moci zasáhla, abych náhodou nudou nevymýšlela s kryskama a asiatím společenstvem nějaké neplechy.Připadám si jak dobyvatel severního pólu, když se lopatou snažím prodrat k brance, abych mohla po sléze s druhou lopatou namátkově hledat vykonané potřeby našich čtyřnohých svěřenců.Marná sláva, sníh zakryl stopy a já jenpřihlouple bloudím dvorem a hledám, kde by mohl nějaký ten bobeček být.Nikde nic, zřejmě dnes nikdo neměl potřebu "velké" strany.A jak si tak jdu,náhle o něco zakopávám a letíííím a dopadám hubou na tvář a jak fouknu do sněhu, tak se přede mnou tyčí ho...dně velká hromada nejspíš od Brambůrka a následně objevuji malý krucánek od krysaříků.Paráda.Našla jsem, co jsem hledala, jen trochu podivnějším způsobem.

Milá Jarmilko, nedávno jsem se hluboce a s poklonou musela omluvit Nugátkovi.Jak jsem onehdá psala o tom, že rozthal část pelechu stařičkému Geofkovi. Obrovitánský omyl se stal a křivda, kterou jsem vyřkla mému čokoládovému stvořeníčku Nugátkovi, který hned v okamžiku omluvy měl svatozář nad hlavou. Jak jsem si jen mohla myslet, že by pelech mohl roztrhat můj sladký andělíček nugátovskej! Já hlupák! Své lože si roztrhal samotný Geofka.No ano, slyšíš dobře, Geofka.Snad za tu úctyhodnou dobu, co žije po mém boku,nic podobného neudělal a nedokážu si jeho počínání vysvětlit.Zkrátka a dobře,je to jak to je, hlavně,že omluvenka byla přijata :-))). Prostě Zlatý Nugátek! :-D

Tak už toho sněhu mám fakt dost.Nejenže mi krysky odmítají chodit ven, ale pořád jen odhrabuji před barákem, na dvoře nebo auta.Při odhrabování mám ještě na hlavě kapuci, abych padající sníh neměla i za krkem a z toho má náramnou švandu Brambůrek a když mě vidí s lopatou, tak mému šarmu nemůže odolat a neustále mě pošťuchuje! Tak jsem ho zkoušela majznout druhým koncem hrábla, ale nějak mi to nevyšlo, i když jsem se snažila udržet balanc seč mi síly stačily,tak jsem seopět rozplácla jak dlouhá, tak široká.Při posměchu a náramného bavení všech asiatích monster, kdy mě kapuce spadla úplně do obličeje a jáviděla pouze zatmění, tak mě ještě obležela násilím vyhnaná Opálka s Nugátkem.Tož co Ti budu povídat, pod peřinou je mnohem lépe :-)))

Zima s sebou přináší nejen vánice a haldy sněhu, ale i okouzlující pohled na zasněžené lesy a pláně,polozamrzlé řeky a zamrzlé rybníky. Krásná procházka v tomto čase je zážitkem a pokud se nevyskytne nějaká nepředvídaná okolnost, jepohlazenímna duši. Radost nad sněhem pozoruji i u našich pastevců, kdy jejich dovádění nemá konce.Takové zalíbení ve sněhu jako oni ovšem nenašly krysky, ty budou radějí prý dovádět na své chlupaté kožce, která je koneckonců taky bílá.S Nugátkem až takové problémy nejsou, ten celkem do sněhu jde, za to Opí se fakt musí přemlouvat,protože tyhle studené přírodní zábaly opravdicky nemusí.Jojo, ale když čůrat se musí :-) Její mučednický výraz bych přála všem vidět.Je to rozená herečka :-)

Tak vás všechny opět po delší odmlce zdravíme z Veselíčka.Veselo nám ale moc nebylo, protože jak už víš, naše Securiťácká smečka utrpěla obrovskou ztrátu a za duhový most odešel náš roztomilý milovaný špiclík Šery. Jen pomalu a s bolestí se zabíhá vše do "starých kolejí", které ovšem už budou postrádat tohleto stvořeníčko, které taky tak rádo vymýšlelo lumpárny.Není tedy lehké psát nyní příběhy, které by za jiných okolností již tady byly vepsané.Víme, že časem topřebolí, život jde dál a hlavně jsou zde ti, jež svou přítomností dávají najevo, abychom utřeli slzy a kráčeli opět veselí životem.Takvlastně mohu jen děkovat za rošťáctví malých krysaříků, velkých pastevců a za moudroststařičkého Geoffreye, že dokáží zahánět bolest a otvírají nám bránu do každého dne, který máme před sebou.

Milá Jarmilko,rozhodli jsme se s Honzíkem, že spojíme svá srdce a budeme se představovat společně jedním příjímením. Opálka s Nugátkem jen koukali, co že to se chystá za slávu a Nugátek prý chce také požádat Opálku o packu a pak si ji vzít za fenkomanželku a prý se bude jmenovat Opálka Oplatko-Nugátková.Tak jsem mu vysvětlila, že takhle to u pejsků nechodí, pouze u nás lidí. Koukal na mě těma nugátovýma očima a bylo vidět, že tomu moc nerozumí a tak utíkal raději za Opálkou vyšmírovat, ve které bedýnce je to nejlepší cukroví :-)

Těsně před tímto slavnostním dnem nastalo dohadování, kdo ze smečky bude tohoto dění přítomen.Nejdříve, že všichni, pak jen krysky a pak jsme usoudili, že nikdo. Pastevce z důvodů možnosti poranění svatebčanů a krysky z důvodů možnosti poranění od svatebčanů.Ale slíbili jsme jim, že se budeme na ně jezdit dívat a že vždycky doneseme nějakou dobrotu.A tak se tak stalo, při příjezdu domů jsme byli nejdříve seřváni a pak milostivě přijati, protože úplatek, který jsme donesli stál vždycky za to. Na druhý den pak pro celou smečku nastaly hody, protože selátko se samozřejmě celénesnědlo a tak si celá smečka 2 dny bužírovala na této dobrotě.A prý příště zas! Ale já doufám, že žádné takové příště po celý nášživot nebude, protože je minimálně tisíc důvodů, proč být spolu :-)

Milá Jarmilko, Nugátek se nám úplně zbláznil.Zbláznil do nejmladší asiatky, která bude nejspíš hárat.A vzhledem k tomu, že je Nugy řádný puberťák, tak to podle toho řádně prožívá.Při tom se ještě vůbec nic neděje, ale Brenda mu zkrátka přitažlivě voní. Je to hrůza pozorovat, jak ji Nugy neustále obtěžuje a snaží se jí nakrýt.No, abych to uvedla na pravou míru, situace vypadá spíše takto:Brenda leží, vychutnává si krysaříčí Nugátkův námluvní tanec a Nugy hledá kudy tudy. Pak hupsne na její hlavua snaží se akt provádět zde.No a co myslíš.Brenda stále leží a čumí! Svatou trpělivost mají ti naši pastevci,svatou trpělivost!

Nugy má poslední dobou strašné starosti.Starosti jaké jiné, než se ženskýma.Samozřejmě čtyřnohýma.Pokaždé, když vyběhne ven, musí obhlídnout"pecky" obou asiatek.Postaví se na zadní, zaboří hlavu pod jejich ocas, že mu není vidět a kontroluje! "Pecičku" Opálkyšmíruje pořád. Doma kňourá, nemá vůbec stání! To si opravdu neumím předstait, co se bude dít, až bude opravdu některá z holek hárat! To se máme na co těšit!

Milá Jarmilko, vzhledem k tomu, že se podzim neúprosně blíží, tak náš víkend byl pojat v pracovním duchu.Sekala se naposled celá zahrada, sbírala jablka, zbytek švestek,natírala se bouda a kotec, no zkrátka paráda.Krysky pomáhaly se sběrem jablek a to tak, že nosily jablka i od sousedů, prý, abychom jich měli víc.Marně jsem jim vysvětlovala, že je to sice od nich hezké, ale ať to nedělají, že to, co nosí, se fakt požít nedá!A tak jsem neustále dokola sbírala po zahradě samá červivá a nahnilá jablíčka od krysek, aby pak Honzík vysbíranou zahradu mohl v klidu posekat. Při natírání psího obydlí pomáhali i pastevci a dohlíželi, zda to neflákám, až z toho vzešel i čokoládový asiatský Baburek!Tak jsem se snažila je na střídačku někam pozavírat, až jsem ve finále byla zavřená ve výběhu já sama a následně pak i v kotci, protože jejich zvídavost neznala mezí.Ať žijí psí pomocníci!

Dnes Ti musím, Jarmilko, požalovat na obě krysky.Sice nevím, zda-li Nugátek nebo Opálka byl větší záškodník, ale zkrátka a dobře, oba hospodařili v naší koupelně!!! Je pravdou, že když jsem natírala venku boudu pro asiaty, tak jsem krysky prozíravě izolovala domů, protože jistě tušíš, jak by to asi dopadlo, protože při jejich aktivitě by jistě byl z každé strany boudy otisknutý krysařík! A tak byly krysky násilně, pro ně zcela neadekvátně, zavřeny v našem obydlí, kde jsem, bohužel, nechala otevřenou koupelnu. A co myslíš, jak se asi pomstily? Správně tušíž, že jejich úřadování mělo za sebou očividné následky.Od vytahaných obličejových tamponů,přes intimní hygienu až po natáčky, to všechno mám uložené v takovém pojízdném třípatrovém vozíčku.Ale čím vzaly za vděk úplně nejvíce, tak velkou molitanovou umývací houbou.A jak správně tušíš,po jejich zásahu vlastníme užjen malinkou ohlodanou houbičku, která je naprosto vyřazena plnit svou funkci.No, co Ti budu dál povídat, ještě večer jsme náchazeli kousíčky i pod peřinou! Na mé ubohé výkřiky a omdlévací sklony nikdo nějak nebral zřetel a když Honzík večer lezl do vany, tak s úsměvem se ptal Nugátka a Opálky, zda-li tady neviděli skřítka Nezbedu!

V pátek měl Nugátek "sváteční" den. Ano, vím, že státní svátek padl až na neděli, ale ten s tím nemá co společného. Opět jsme domů přinesli krmení pro hady.Jenže to tentokráte nebyly myšky, nýbrž mladí potkani! A Nugy byl naprosto smyslů zbavený, běhal kolem sklenice a když jsem přenášela potkana do terária, tak lítal Nugy úplně vzduchem a chtěl se kořisti za každou cenu zmocnit. Tudíž jsem měla opět kořist až nad hlavou, protože "létající " Nugy byl fakt nebezpečnej a lítá čím dál výš a ještě k tomu vždycky naprázdno cvakne zubama.Kde se to v tom mém něžném mazlivém stvořeníčku bere, to opravdu nepochopím.Je to totiž jinak ten nejmazlivější umazlenec mazlovskej.

Ahoj Jarmilko, nechci se vůbec vymlouvat, že jsem opět měla absenci ve psaní, ale abych stihla pokrýt potřeby našich čtyřnohých bumbrlíčků, nemám čas pokrýt potřeby komukoli jinému, pomalu ani sama sobě :-)) Na to, že nestíhám snad nic jiného, než psy, má zásluhu i to, že máme Honzíka stále někde na cestách a tak jsem na tu téměř celou pubertální smečku sama.Co Ti budu povídat, je tu holý blázinec. Začala nám hárat Opálka a to tak, že vůbec nebarvila, jen měla nateklou frndu a cecíky ,dle slov Honzíka se jí zvětšily prsíčka.Tudíž jsem stále čekala, kdy vypukne ta velká sláva a ona už nebude pomyslným štěňátkem, nýbrž ladnou slečnou.Ale tuto přeměnu jsem zjistila, až když měla ty"své dny" a začala svádět Nugátka. Ten vůbec neví, kde mu hlava stojí, protože aby toho nebylo málo, slečnou se stává i naše nejmladší asiatka Brenda.Ale u ní to přehlédnout prostě nejde.Nugy je z toho všeho poněkud v rozpacích,neví, co si má o své nohaté Opálce myslet, ale její dvoření se mu náramně líbí.Jenže naše Opálka Oplatkováje někdy pěkná darebnice a když se jí Nugátek přestane věnovat, tak ho jednoduše,lidově řečeno,"zmlátí".Zboxuje ho a ukáže mu, že po jiných holkách se tedy dívat nebude a nebude a pěkně ho zdusá. A on je takový elegán a gentleman, že zkrátka než,aby se zachoval jako drsňák, nechá tu svou čokoládovou hvězdičku vyhysterčit, aby ji pak mohl utěšovat, že je pro něj (zatím) jediná :-)Ale sotva vystrčí nos za venkovní dveře, už se kouká po své milované Brendičce, aby obhlídnul situaci ještě u ní, jak tam se to vyvíjí. Pak přijde za mnou a drkotá zubama a mě by čerti vzali, protože tohle opravdu nemusím, ale co naplat, příroda je mocná a vrozené pudy jsou silnější a tak to musíme respektovat.Stařičký Geoffrey se taky úplně pomátl a drkotá zubama taky a i když mu nohy moc neslouží, připadá si Gigollo.Babur zatím situaci sleduje, ale svou Brendici si začíná hlídat.Jenže zjistil, že mu nějak víc teď "voní "ta jedna malá hnida a jal se tedy zjistit, která to ta tabulka čokolády asi je.Dlouho nehledal a čuchl si k Opí a celou prdelku ji nadzdvihl a ta vůbec chudinka netušila, jak velký a studený je takový asiatí čumák, když se přitiskne k její holé frndince.A tak raději před ním utekla a Baburovi zbyl jen udivený výraz veleobra, protože do teď vlastně netušil, jak atraktivní tohle pidistvoření se může pro něj stát.

Jak už to tak při podzimu bývá, sluníčko se nám nenávratně vzdaluje a hřeje čím dál míň a nebo nevykoukne vůbec a to už je na krysčích tělíčkách poněkud znát. A tak i při vyběhnutí na zahradu, kdy každý den provádíme za jejich asistence kontrolu prostor, mají na sobě aspoň trička.A jak už jsem zde kdysi psala,Opálka občas hledá svou "voňavku", která je tvořená jen z recepturna 100% přírodní bázi.Tudíž si tak procházíme zahradou, necháme se konejšitpestrými barvami listí, které nádherně voní. Stále však očima nepřestávám sledovat naše trpasličí průvodce.Najednou, z čista jasna a bez varování ta naše Oplatková šmudlinka lehla na bok a dokonale se vyrochnila v jakémsi obsahu.No, hlavně to odneslo její tričko. Takže při návratu byla holčička očištěna a převlečena.Je to zvláštní, Nugátek by to nikdá neudělal, ten, kdyby do nečeho byť jen stoupl, tak by asi nejspíš omdlel.Co jednou z té Opálkovic krysky vyroste, to jsem fakt zvědavá.

Tak jsem udělala oběma krysečkám velikou radost, protože jsem je vzala do Přerova na procházku, kde na ně čekala jejich krysaříčí kamarádka Šíša.Byli všichni úplně šílení a lítali jak zběsilí, nedalo se je ani vyfotit.Nugátek se nestačil někdy divit ohromnému temperamentu obou slečen a tak měl co dělat, aby svůj harém uhlídal.Připadal si strašně dospěle a taky to dával všem na jevo.Pořád se prsil a taky trošku před holkama frajeřil. Potkali jsme cestou dva pesany a on se choval jak bodyguarda vysloveně jimpo psím vysvětlil, že v případě nutnosti bude hájit "své holky" stů co stůj! Ale dalšího vysvětlování bylo netřeba, všichni vše hned pochopili a mohlo se v klidu pokračovat dále, až pěkně do kavárny, kde všem přítomným dalším návštěvníkům ukázali, že když je krysařík slušně vychovaný, může doprovázet své pányabsolutně všude tam, kde je třeba větším pejskům vstup zakázán. Ať žije naše nejmenší národní plemeno!

Výstava v Brně byla příjemná a to hned z více pohledů, ale taky jsem si zde uvědomila, jak velice mizerná je propagace našich národních plemen a to zejména v závěrečných soutěžích. Z těch příjemných věcí to bylo určitě setkání chovatelů krysek a výborná nálada, která zde panovala.Další věc jsou samozřejmě osobní úspěchy Nugyho a Opálky a jedna z nejpodstatnějších věcí byla ta, že Honzík koupil krásnou výstavní klec i s potahem. Takovou radost, jakou jsem sdílela s Honzíkem ovšem rozhodně nesdílely krysky, páč být zavření v kleciopravdu neměly v plánu.Ale po chvilce protestů a ječení a prošení a slibování přijaly klícku za svůj náramný obývací pokoj, kde měly svůj spacáček a žužlací kostičky a nikdo je pak nerušil v opracovávání tohoto materiálu.A my jsme se Jarmilko konečně cítili trošičku svobodně, kdy jsme si v klidu mohli dojít na toaletu a v klidu vypít kafíčko bez toho, že bychom si museli krysky předávat z mé naruče do náruče Honzíka a naopak. Odpolední soutěže určitě pro nás znamenali veliký úspěch, ale bylo mi poněkud smutno, když v té velké konkurenci byl třebas jen jediný zástupce našeho národního plemene a oko rozhodčího jej absolutně přehlídlo.Kde jinde, než hlavněna národních výstavách by se naše národní kynologické poklady ,naše historie měla prosazovat?! Doufejme, že se to změní.

Zima s sebou přináší nejen vánice a haldy sněhu, ale i okouzlující pohled na zasněžené lesy a pláně,polozamrzlé řeky a zamrzlé rybníky. Krásná procházka v tomto čase je zážitkem a pokud se nevyskytne nějaká nepředvídaná okolnost, jepohlazenímna duši. Radost nad sněhem pozoruji i u našich pastevců, kdy jejich dovádění nemá konce.Takové zalíbení ve sněhu jako oni ovšem nenašly krysky, ty budou radějí prý dovádět na své chlupaté kožce, která je koneckonců taky bílá.S Nugátkem až takové problémy nejsou, ten celkem do sněhu jde, za to Opí se fakt musí přemlouvat,protože tyhle studené přírodní zábaly opravdicky nemusí.Jojo, ale když čůrat se musí :-) Její mučednický výraz bych přála všem vidět.Je to rozená herečka :-)

Nevím, jak je to u jiných pidi plemen, ale nejspíš kvůli jejich velikosti a abnormálně roztomilému kukuč, pořizujeme stále našim krysaříčím "dětem" všelijaké hračky, my už prozíravě nepískací, ale přátelé právě ty nejvíc pískací.A protože Opí i Nugy zastávají názor, že všechny musí mít stále na dohleda v případě aktuálního dění hned k dispozici, válí se všechny po celém domě. Tudíž se mě nejednou za den stane, že nešťastně na některou pískačkustoupnu. V tom okamžiku by se ve mě nikdo krve nedořezal, páč se vždycky tak leknu, že mám srdce až v kalhotách s pocitem, že jsem asi někoho přinejmenším zavraždila! A následně po mém útoku, na v ten moment jejich absolutně nejmilejší hračku, se seběhne Opí a Nugy a div, že se pak ještě nezhroutím nad jejich žalostně vyhlížejícíma očima, když kontrolují, co zlého jsem napáchala a co všechno jsem "gumákovi" zlomila.Šlak mě jednou trefí, šlak

Tak nám ten letošní rok pokračuje v chaosu, kdy není pomálu ani čas zasednout a napsat, co se u nás děje nového.Celé osazenstvo naší čtyřnohé smečky si chce každý den po právu vybrat svůj příděl naší pozornosti a tak jsme neustále v obležení studených čumákůa čokoládových čumáčků. To víš, musíme se podělit všichnio lásku, kterou máme v srdcích a že je jí přeheršel, to nemusíme říkat.Krysky jsou ovšem bezkonkurenční, protože se nacpou úplně všude a když se mazlíme s nějakým azoušem, tak jim vlezou aspoň na hlavu, aby jim neuniklo jedno jediné pohlazení. Tudíž i když hladíš asiata, vždycky zároveň pohladíš i krysku.Tak to mají vykoumané.No nejsou ti krysaříci extra chytří psíci? Už jsem jim i řekla, že budou mít v neděli mega překvapení a už se nemůžou dočkat. My taky ne, ale je to zatím tajemství.Však víš .-))) Pak Ti napíšeme,s jakýmúdivem byloodhaleno.Posíláme nejen čokopusenky, ale i pořádné hudlany.S pozdravem všichni Securiťáci zvědavci

Překvapení! Představujeme vám nového řádného člena a posilu naší Securiťácké smečky čokoládovou holčičku Fanynku Proper puppy! PřejemeFanynce hodně zdraví a spokojenosti do života, zaplněného rozmazlováním a posléze v dospělosti radostí ze štěňátek. Ať se chovatelské stanici Secure Power daří ve třech čokoládových krysaříčcích odchovávat samá krásná hnědá štěňátka!!! Gratulujeme Milušce Böhmové k Fanynce, a přejeme Marlence víc takových feneček!!!

Milá Jarmilko, přišla neděle a taky slíbené odhalení tajemství, kterého se Nugy s Opí už nemohli dočkat.Po našem odpoledním návratu z cesty,nám z náruče na Opí a Nugyho vykoukla další hýbající se a voňavá tabulka čokolády a měla jsi vidět to nadšení, které panovalo v naší smečce. Krysky začlenily novou posilu naší řádné smečky s takovou slávou a samozřejmostí, že jsem málem samou radostí uronila slzu.A hned se předháněly, jakou lumpárnu Fany naučí jako první, kde si schovaly poslední tyčinku a jak krásně se umí hajinkat na chlupatém kožichu Geofíčka. Asiatí holky si přišly jen čuchnout, prý aby nasály pach tohoto cukrlátka, které je od tohoto okamžiku taky pod jejich ochranou a Babů ? Ten jen ležel a koukal s naprostým všeznalým pohledem na tu krysomyš a tázavě se nás ptal, kolik že jich ještě bude.A to já jen pokrčila rameny, kdy na takovou otázku je fakt těžká odpověď,protože krysek není nikdy dost :-)))

Tak nám opět všechno začalo nanovo, kdy se snažíme vychovávat štěně podle toho nejlepšího svědomí. Fanynka je žihadlo a snad ještě v temperamentu předhání naši Opí.Ta tam je můj sen mít klidného krysaříka, opět tady máme smršť, která v ničem nechce zůstat pozadu.Kam se kouknu, všude ji najdu a když si Opí s Nugym něco nesou, tak Fany musí taky, když vyskočí na postel, ona musí taky, co na tom, že to ještě nejde samo, na co tu máme paničku, která má za úkol Fanynku pěkně vysadit a když se rozhodne zase jít dolů, tak sesadit. Oči mám na šťopkách, snažím se sledovat každý její pohyb, šmíruji, zda se trefila v čůrání na podložku, trnu a ječím, když si hraje s Nugym a Opí, omdlévám, když začne rajtovat po Geofíčkovi, lomím rukama nad ukousnutým listem naší flóry a pak se rozpouštím dojetím, když tento čokouzlíček usíná.Péče o domácnost opět stagnuje, mám samozřejmě důležitější věci na programu, protože nutně potřebuji z tohoto mini stvoření vychovat maximálního psa.A jen doufám, že se to povede :-)))

A jak sitak doma naprosto nic nestíhám,kdy do toho všeho opět Honzík odjel na služebku nebo bych se spíše mohla domnívat, že zdrhl na služebku, nacházím absolutně vyrovnaný klid v očích našeho skoro již dospělého středoasijského psa Baburka. Jaké kouzlo má jeho pohled nedokáži vyslovit. Takové monstrum plné síly a odvahy, dokáže vložit do mé duše vyrovnanost a pohodu, při tom si uvědomuji, jak dokáže být zuřivý, když se blíží nebezpečí.Vím, že se mohu na něj naprosto spolehnout a neumíš si ani představit, jak často a ráda zabořuji svou hlavu do jeho husté srsti. Je jako socha, ani se nehne a blaženě si vychutnává tuhle chvíli, kdy důvěřujeme jeden druhému. Bez sebemenší lsti vezme pod svá křídla i řadu našich krysaříků a jeho klidné chování mě jen usvědčuje o tom, že naše výchova měla správný směr a že trpělivost a láska "růže" přináší :-)))

Dnes se mi,Jarmilko, podařilo zaspat! Budík nebudil, krysky se taky nijak neobtěžovaly vzbudit mé bezvládné tělo, všude klid a kdyby mě nevzbudila gumová pískačka, na kterou jsem si lehla při otáčení ,kterou dostala Fany do nového domova od Milušky, tak spím jistě ještě do teď.Vlasy se mi zježily na hlavě, když jsem se podívala na hodiny a nemohla jsem uvěřit, že se celé osazenstvo domácnosti na mě vyprdlo! Prý si mysleli, že je víkend!!! No, to jsem jim poděkovala! Ale co jsou to za erupce, že mi ani Honzík včas neposlal smsku k přání dobrého rána, kdy za jiných okolností už dávno pípá mobil, to faktnevím. Všichni se proti mě spikli! Pobíhám jak poběhlice po bytě, sprintuji v koupelně s naprosto nemožným efektem, ale co jsem bravůrně stihla, tak dát papů všem hladovým krkům, kteří na mé lítání koukali s patřičným uznáním. Prý oceňují snahu, že při návratu nebudu mít šok z pohledu na vyhladovělá nebožata. Však co na tom, že přijedu do práce pozdě, důležitější je spokojenost celé smečky nad plným žaludkem.

Včera se u nás konala obrovská sláva.Fany udělala svůj exkrement poprvé na trávníček. Poprvé se vlastně šla pořádně podívat na tu tlupu pastevců ahlavně muselaprubnout, zda je trávník lepší než podložka. No, abych byla přesnější-rádoby trávník!Bohužel, počasí nepřeje tomu, abych Fany pravidelně nosila ven, na to je ještě moc malé miminko,tak se musíme spokojit, jak nádherně všechno umí na podložku. Ale venku se jí tuze líbilo a pak se tlačila po každé, když jsem já vyšla ven, do dveří, že jde taky. Pastevecké holky jsou z té voňavé čokoládky úplně na měkko, nejraději by ji celou okoupaly svým jazyčiskem.Stejně je zvláštní, že se asiati zas až tak moc nedivili, že máme další krysotryskomyš. Vzali tu malou uličnici hned na vědomí a chovali se kní, jako kdyby byla jejich.No, mám radost z té naší pestré pastevco-krysí smečky :-)))

Nugátek má zase starosti. Sotva se z věchýtka opět stane pes a nabere pár gramů, tak nám Brendice udělá čáru přes rozpočet a začne si znova hárat. Nugý je zamilovaný a je v tom až po uši.Neustále se doma dožaduje, aby byl vypuštěn ven, co na tom, že tam mrzne, láska ho prý zahřeje.No to určitě! A samozřejmě, že se v jídle jen porýpe a to je všechno. Večer i Babů začal obtěžovat Brendu, tak jsem ho izolovala do výběhu, protože Brenda nedá a jejich "hádky" když někdo nezasvěcený poslouchá, tak si jisto jistě musí myslet, že máme za vraty chov mědvědů.:-))) No opravduu násnuda nemá místo.

Milá Jarmilko, víkend byl opravdu velmi náročný a mého manžela zmohl tak, že si vzal pro dnešek dovolenou a chrupká si v posteli pěkně s kryskama, načež já v práci nevím kam dřív.Tomu se opravdu říká "spravedlnost"! Ráno mi zkrátka jen suše ohlásil, že zůstává doma a bude se pěkně tulit s tulítkama, což jsou samozřejmě Opí,Nugy a Fany, kteří byli ten moment ochotní slíbit cokoli, jen aby si to třebas nerozmyslel.Odcházela jsem ráno z domu s kyselým výrazem a se zděšením,protože blažený výraz zbytku domovního vnitřního osazenstva ve mě nechal pocit zjištění, že závist nad jejich ranní idylkou mi zahaluje mysl a toho dojmu, že nyní naprosto nikomu nechybím se nějak nemohu zbavit.Představa,jak si chrupou slastně v peřinách a já tady bojuji s únavou my nahání myšlenku, jak jim to všem po mém příchodu osladím! Budou se muset všichnihooodně snažit, abych na to otřesné ráno co nejdříve zapomněla :-)))

Tak jsem se přece jen dočkala, že můj příchod domů po tom mizerném ránu byl úžasný, celá smečka byla natěšená včetně Honzíka a tak jim bylo odpuštěno.Tulítka se potom se mnou na chvíli natáhla do postýlky, aby odčinila tu nespravedlnost, ale prý jistě chápu, že se do zimy nikomu nechce a pokud je možnost dále chrupinkat, tak se té možnosti samozřejmě chytnou. A kdo by taky ne, že? A věř mi nebo ne,to se to odpočívalo nádherně, když jsi obložená voňavou čokoládou, kterou se nikdy nepřejíš :-)))

Tak měla včera Fanynka premiéru, kdy jí byl na krčíčíček připnut oboječíček.Holka mě opravdu překvapila, celkem to vzala bez újmy, ale to bylo způsobeno nejspíš tím, že neměla čas a zrovna v té době řešila důležitější věc a to honičku s Nugym a Opí.Jenže Opí a Nugy pak neměli moc velký zájem, protože se zde cinklo s obojkama a tak byli celí nažhavení, že se nejspíš jde ven. Ale to jsme na ně udělala tůdle nudle a že od nich spíše očekávám pomoc.A taky jsem se jí dočkala.Fanynka ťapala po obýváku jako divá, nebylo to provázené salty jako kdysi u Opí, jen se občas zadrhla, zda to, co jí visí z krku má právo ji určovat směr kudy půjde, ale protože Nugy s Opí poskakovali kolem, tak její premiéra byla zvládnutá na jedničku s hvězdičkou :-)))

Milá Jarmilko, už jsme Ti dlouho nepsali, ale rozhodně to není tím, že bychom nechtěli, nýbrž tím, že jsem zdravotně indisponována, dalo by se říci, že jsem zralá tak na utracení. Můj zdravotní stav selhal a všude přítomná chřipková epidemie se nevyhla ani mě a já padla do spárů virů, na které platily pouze antibiotika. A tak jsem si úspěšně vybírala dovolenou, kterou se mnou ochotně v posteli trávily i krysky, snad k největší radosti Opálky Oplatkové, protože postýlka je postýlka a co je jí po tom, že já nemohu dýchat, chodit a ani mluvit, důležitý je přísun všelijakých mňamek, které jim zkracovaly nicnedělání. Zatím co já nemocí hubla, Opálkovic slečna se doslava futrovala vším, co bylo k dosažení a taky je to na jejím těle znát. Ale jináč na obhajobu krysaříků uznávám, že se snažili chovat vzorně, jen občas jim to "ujelo". Můj stav byl natolik příšerný, že představa usednutí za PC mě děsila a telefon jsem nemohla ani vidět natož slyšet. Zmohla jsem se jen na koulení očima, které spíše připomínaly opuchlé škvíry čehosi a můj svět se omezil opravdu jen na nejnutnější fyziologické dění.No děs, Jarmilko, děs.

Milá Jarmilko, snad promineš, že jsem poněkud zaostalá s příběhama té naší psí tlupy, ale toho času je snad čím dál míň, jako kdyby mi ho někdo sprostě kradl.V každém případě je u nás stále živo a živěji, počasí nám všem už leze nejspíš na mozek a jara se až tak brzy dle předpovědi nedočkáme. Opálkovic Oplatka je už jedna obrovská mlsná čokoláda, která mi sice tvrdí, že bojuje s obezitou, ale že se to na ní stále nějak neprojevuje.Z Fanynky je dlouhonohá manekýna,přirovnala bych jizatím spíše k jednétabulce sladké čokolády a Nugy, ten je naše pravá nugátová delikatesa. Těchto čokolád se nikdy nepřejíme.Každý den ochutnáváme s nimi sladké mámení, na kterém jsme , Jarmilko, zcela závislí. Víš, že i v medicíně je tzv.závislost na čokoládě.A to my máme hned trojnásobnou a nevyléčitelnou :-))) A tak Ti na pozdrav posíláme jedno sladké olíznutí :-))) Máme vás rádi :-D

Ahoj Jarmilko, úplně se stydím za to, jak nepíšu, ale věř, že je to pouze tím, že času se nějak nedostává. Jsem ráda, že jsme se po dlouhé době zase mohli obejmout a že na Radotínské výstavě, která byla absolutně organizačně super, tvoje odchovy mohly ukázat své kvality. Opálka a Nugátek ostudu neudělali a musím Ti ještě jednou poděkovat za to, že jsi nám věřila a tyto stvoření jsi nám prodala.Doufám, že i Fanynka bude dělat čest Milušce Böhmové, vše zatím nasvědčuje tomu, že se jí ve výstavním kruhu bude líbit, i když sama má první premiéru až v neděli v Ostravě. Už se opět nemohu dočkat dne, kdy se zase střetneme a dáme si spolu kafíčko.Všechny vás máme moc rádi. Posíláme nejen čoko pusenky :-)

Včera nám sluníčko dodalo příjemnou náladua vyrazili jsme s celým asiatím a krysaříčím vojskem na společnou procházku.Cestou jsme nikoho nepotkali, jen jednoho zajíce, kterého kousekprohnala Arvanka a pak se schovávala za posedem a vykukovala, protože věděla, že toto se dělat nesmí a pochválená rozhodně nebude.Honzík se tedy jal toho, že jako hlava rodiny tuto nepříjemnost dořeší a odhodlaně šel vstříc směr posed.Já s celým zbytkem smečky sedím a čekám a koukám,až chlupy začnou lítat a ono nic, jen vidím, jak se Arva po boku Honzíka vrací k nám a ťapká naprosto ukázkově a usmívá se. Dostalo se mi na mou otázku, jak ji tedy potrestal, vysvětlení, že moooc a ať to už neřeším. V každém případě se mi pak po celou dobu Arva radějivyhýbala, za to Honzíka obšťastňovala zamilovanými pohledy a úsměvěm a pravidelně si chodila pro pohlazení. Krysky si procházku fakt užívaly, Fanynka pořád běhala mezi pastevcema a celá šťastná jim nejspíš povídala něco o tom, že až jednou vyroste, bude jako oni. Ještě u auta jsme si všichni sedli na zadky adívali jsme se na tu probouzející se přírodu, co na tom, že nám vítr cuchal vlasy a chlupy a krysaříkům uši, bylo nám na tom sluníčku moc fajn.Jen už ať jaro dává o sobě vědět!

Tak máme úspěšně Ostravskou výstavu za sebou k naší spokojenosti. Fanynka svou premiéru ve výstavním kruhu zvládla na jedničku s hvězdičkou stokrát podtrženou. Výstava byla v hale, kde bylo poměrně narváno a hluk byl chvílemi šílený, ale celá smečka to ustála.A já taky.a tak jsem jim za odměnu koupila novou plyšovou hračku a nějakou tu mňamku, slečně Opálkovic nový obojek a vodítko, protože do toho stávájícího se už její krčík nějak nemůže směstnat.Spousta přátel nám výstavu zpříjemnila a už nyní se těšíme, jak vyrazíme za měsíc na novou.

Ahoj Jarmilko, vzhledem k různým jarním aktivitám kolem baráčku nějaknezbývá čas na psaní příhod, co se nám dnes a denně stávají. Největším zážitkem teď bylo hárání slečny Opálkovic. Její ladné i když trošku oplácané tělo Nugátka svádělo a mohu Ti s přesvědčením napsat, že jeho árie byly hodny Pavarottiho. Láska k jeho vyvolené je obrovská, až nám ho bylo úplně líto, jak to prožíval celou svou krysaříčí duší. Vložil do toho všechny své emoce, nežral a jen zpíval, tudíž se z něj opět stal vechýtek, který zhubl nejméně 250 gramů.Já z toho samozřejmě na palici, protože mám pocit, že se mi nějak scvrkl před očima. Ach ta láska :-)

Tak jsme měli doma vzácnou návštěvu a to Bobínka až z daleké Číny a jeho celou rodinu.No to byla paráda.Fanynka se ho sice bála, ale později se to poddalo.Stejně se většinu času nechala nosit od malého páníčka Bobínka a to Simonka.Toho si prostě zamilovala a vůbec ji nevadilo, že ho vidí prvně v životě a že jeho řeči nerozumí.Simonka si zamilovala i holčičí asiatí část, kdy jsmevypustili z výběhu nejdříve Brendu, kterou Simonek naučil během chviličky aportovat a pak jsme pustili i Arvanku a bylo se na co dívat.U Babura jsme si to tedy ale nedovolili, byl nějaký nabručený :-)) Bobínek byl během vypuštění asiatek raději schovaný v bundě u velkého páníčka Johna, protože holkám moc nevěřil.A stejně mu prý byla zima, protože v Číně je mnohem tepleji :-))) Tak jsme si všichni den krásně užili a těšíme se na další shledání :-))

Milá Jarmilko, v neděli ráno Honzíček chystal snídani a z vajíček na měkko byly vajíčka na tvrdo.Jako vždycinky, kdo sedí u stolu první, jsou naši krysaříčí miláčci. Fanynka pak Honzíkovi vlezla čumáčkem až do rozloupnutého vajíčka a povídá: "Co to máš? To jsem ještě neměla. Dáš mi kousek? " Když mi to Honzík povídal, byla jsem úplně smíchy bez sebe. Pak přiběhla ke mě a povídá: "Honem, honem, už rozklepni a oloupej tu věc, to žluté uvnitř mi docela hodně chutná." Tak jsme se poctivě s nima rozdělili, hlavně tedy s Fany, Nugy totiž ofrňoval nad vejcem nos a Opí taky chvilku dělala, že čeká spíše kus masa, ale když nic jiného do huby neletělo, vzala za vděk i tou zvláštní žlutou hmotou. Opravdu stačí začít jen mluvit :-)))

Drahá Jarmilko, návštěva u Tebe byla zase balzám pro duši. Jak rádi se k vám vracíme na návštěvy, jak milujeme tu chvíli, kdy usedáme obloženi krysaříky pod váš ořech a jak příjemné je povídání s vámi. Na každém krysaříkovi je vidět spokojenost, protože láska, kterou jim dáváte, z nich sálá na dálku.Miminka Šerinky jsou kouzelná a věřím, že přinesou budoucím páníčkům jen a jen radost. Snad poprvé jsem nevzala s sebou krysaříčí tlupu, kterou i s asiatí smečkou a stařičkým Geoffíčkem hlídali rodiče. Bylo to i poprvé, kdy onihlídali opravdu celé Securiťácké společenstvo najednou :-))) Óóó´, mé díky jim patří se vší úctou.Umím si představit, jak byli terorizováni kryskama a i asiatama, protože když mi máma líčila tátův posed na zahradní židli, zanechávalo to na tváři široký, možná trochu škodolibý,úsměv.Z každé strany ho utiskovala svými těly tyto monstra, nejraději by mu vlezla až na hlavu, jen, aby pro sebe urvala to největší pohlazení, které člověk dokáže.Zkrátka nádherný víkendový den :-)))

Tak vás zase zdravíme po delší psací odmlce, ale víš, jak to je.Důležité, že jsme se viděli.Milovice máme úspěšně za sebou a už nyní se tetelíme na další rok.Nestačíme obdivovat ty vaše štěnítka a už se šíleně moc těšíme na ty Opálkovic, když se teď stala tou paní Nugátkovou. Jejich sen se splnil a můj se díky nim plní a už teď jsem neskonale šťastná. Březost Opálcesvědčí a je na ni vidět, jak si to užívá. V první fázi byla veledůležitá a a opatrná a teď, v druhé půli bych řekla, že se ji nálada pozvedla a bříško nebříško, sviští si to tryskem po zahradě a snaží se dohonit Nugyho a Fany, aby jim mohla dát na budku :-))) Já u toho šílím a ječím, že by fakt mohla mít ve svém požehnaném stavu rozum a ona se vždy jen usměje, zavrtí ocasem, že prý ví, co dělá. Tak jsem moc zvědavá, jak to všechno spolu zvládnem, aniž bych musela vyhledat odbornou pomoc psychiatra :-))) Se z toho asi zblázním :-))) Pac a pusu zasílají všem bonboniérky Fany, Opí,Nugy a naše maličkost

Tak se po Nugátkovi narodila další krásná miminka.V chovatelské stanici Kryšpínova tvrz přivítali na svět holčičku a chlapečka, další heterozygoty na tu krásnou čokoládovou barvičku.A jak se Nugátek tvářil důležitě, to si umíš jen stěží představit.Povídala jsem mu o nich a on přivíral ta svá očička a moc dobře věděl, o čem je řeč.Pak se láskyplným výrazem podíval směrem k paní Opálko-Nugátkové a jejichpohledy se setkaly a ten moment nebylo nic důležitějšího na světě, než oni dva. Ta symbioza žití je patrná v každém z nás a není dne, kdyby mě o tom ta naše smečka nepřesvědčila. Všechny vás líbáme.Vaše čokoládky

Drahá Jarmilko, Edo a celá smečko, zažili jsme ten nejkrásnější den našeho dlouholetého chovatelství, kdy jsme na vaše výročí uvítali na svět 3 čokoládové holčičky Opálky a Nugátka. Neumíš si představit ty obrovské slzy štěstí. Děkuji naši statečné holčí Opálkové, která během jedné a čtvrt hodiny povila všechna štění bez sebemenšího zaváhání. Její povaha nemá obdoby, hned po porodu se běžela příkladně vyvenčit a na druhý den už řádila na zahradě s Fany a Nugym a sbírala se mnou jahody.Lepší základ pro chov jsme si nemohli přát.Miminka vypadají náramně spokojeně a jen doufáme, že jim to vydrží.Fanynce a Nugátkovi je povoleno občas nahlédnout na tu čokoládovou sladkost a Nugátek dnes pyšně se mnoukontroloval váhové přibírání, zda je vše tak, jak má. Jsme neskonale šťastni .-)))

Už se úplně stydím, že nepíšu, když máme doma takové čokoládové nadělení.To víš, musím každým douškem ochutnávat tuto sladkost a najednou mi dochází, že jsem úplně hamižná, že se nepodělím. Už jsem jak ten lakomeček Nugátek :-))) Naše princezničky rostou každým dnem a dnes, kdy jim je 14 dní, pomaličku začínají otevírat nugátová očička, aby malými krůčky začala objevovat ten obrovský svět.Ještě dlouho potrvá, než budou všeho znalí a my se budeme snažit, aby ty jejich první snahy byly co nejsnažší a plné jen toho příjemného. Mám pocit, že nic jiného nedělám, než že stojím nad pelíškem a s přiblblým úsměvem spráskávám ruce nad každým pohybem. Málem se rozpouštím blahem a nejraději bych ty mrňata opusinkovala od ocásku po čumáček.Opálka zjistila, že ani Fanynka a ani Nutýlek ( tak mu ted začal říkat Honzík ) nejsou pro miminka nebezpečím a s úplným klidem opouští svoje děti i na poměrně značnou dobu.Chvílemi ji podezřívám, že by to s tou samostatností neměla zas až tak přehánět, ale nejspíš ví, co dělá.Plně nám důvěřuje a já jsem vděčná, že vše bere s naprostou lehkostí. Holčičky jsou věčně natáhlé na zádech a já blažeností kontroluji pupíky, zda jsou dost naducané a baculaté, aby náhodou nestrádaly. Zkrátka a dobře, doma vše stagnuje a manžel moc dobře ví, kde mě má hledat .-)))

Tak si představ, že Opálka už s miminkama moc času netráví, jde je jen nakrmit, olízat, udělat s nima hygienu a maximálně spočítat, když se dlouho poflakuje po venku.Miminka jsou klidná, nepláčou, tak prej co by si taky nepovyrazilana výlet.Prý mateřství není klec.V noci už s nima taky nespí, ale spinká zase s námi v postýlce a cítí se náramně spokojená. Občas ji popadne amok a svůj vztek jde vybít na nějakého plyšáka a mlátí s ním do všech stran, aby pak uklidněna mohla plnit úlohu prvotřídní matky.My jen zíráme a já občas lomím rukama, že to tak může dělat pouze macecha. Jenže jsem prý příliš hysterická a úzkostlivá a že bych se do budoucna od ní měla učit. No, asi má pravdu.

Tak jsme měli o svátečním pondělí nečekanou návštěvu v podobě Barčí, Šíši a Sazičky. Přifrčely si to holky na kole v úplně super psí tašce s postroji. Mají můj obdiv, protože na kole jsem tedy fakt už neseděla řádku let a pořád si říkám, že bych přece jen měla dělat něco pro své zdraví a i když mám špatné svědomí, tak je stále dost výmluv na to, abych se prostě ke kolu nedostala :-))Takže se už hezky dlouho na něj práší a myslím, že až jednou dojde k tomu, že mě popadne nesmyslný amok a já stůj co stůj budu chtít vyzkoušet své jízdní schopnosti, abych si nostalgicky zavzpomínala na ty časy, kdy jsem každý den poctivě jezdila se svými belgickými ovčáky na cvičák, tak si budu muset nejspíš kolo koupit nové.Ale zatím mě to rozhodně nechytá .-)) Tudíž návštěva byla pro krysky příjemným vzrušením a Sazička pak měla moc práce s tím, aby zkusila ohlodat tu obr kost asitům.Je vždycky na ně směšný pohled, když koukám třeba na Nutýlka, jak musí ten morek z té kosti dostat za každou cenu a jak megaBabur nad ním kouká a nestačí se divit a když pak Nugy na něj zavrčí, aby tak blbě nečuměl, už chudák nemá slov vůbec. Otráveně pak raději poodejde, prý se nemíní rozčilovat nad takovým pidi psem, kdy i kost je větší než on.Ale že má jeho uznání, jak si dokáže tu svou kořist obhájit.Při tom by stačilo jedno šlápnutí tlapou a věc by byla vyřízena. No, ještě že mají ty naše monstra rozum.Krysaříky opravdicky milují a ti toho trošičku zneužívají.No, hlavně že návštěva byla spokojená a my se už teď těšíme, že si to zase k nám přifrčí.:-)))

Tak doufám, že bude vůbec nějaké léto, protože s tím počasím je to na palici.Koupila jsem štěňátkům krásnou venkovní ohrádku, ale myslím, že ji snad ani nevyužijeme :-(Štěnítka jsou báječná a už pomalu začala ochutnávat rozmočené granulky. Koukám na to jako blázen, ale prostě je chtějí, tak holt aspoň Opálce trošičku odlehčíme. Vcucávají to do sebe tak, že se mě Adrasteia přicucla na prst takovou silou, že pomalu nešla sundat :-)) Jsou motoricky neuvěřitelně čilé a nestačíme se s manželem divit nad jejich schopnostmi dělat první vydařené krůčky. Jsme z nich úplně na měkko, jsou to překrásná stvoření. Včera Afrodita kousala Opálku do krku a snažila se při tom vrčet.Ta samozřejmě se ke hře rozhodně přemlouvat nemusí a strkala do malé čumákem celá rozdivočená a vysmátá.Aglaia je největší jedlík a i když z nich nejmenší, přesto měla otevřené oči jako první. Myslím, že si s nima ještě parádně užijeme legrace.Vnáší do našich dnů nádherné zpěstření a užíváme si každičkým okamžikem ten zázrak přírody.

Tak nám holčičky rostou před očima a už se pomaličku snaží prozkoumávat okolí svého příbytku.Bohužel, zatím nemají samozřejmě potuchu, kdy je den a kdy noca tak jsem si s nima musela v noci 2x hrát. Opí to občas taky vysloveně zabalí a spí jak zabitá, prý ať si to užiju pěkně sama a nerušená.Ráno se nikomu, krom štěňat, nechce vstávat, pytle pod očima mámevšichni, ale mám pocit, že nejhůř je na tom Nugát. Vždycky se vzbudí se mnou a když si chci znova lehnout a spát, tak přece jenstále na jedno ucho šmíruju, abychzaslechlakaždé vrtění a tak se vrtím taky a on, který si ustele vždycinky tak, aby se totálně na mě přilepil, tak musí stoupnout a počkat, až se uhnízdím, aby se zase mohl přilepit..A po ránu vypadá jak mimozemšťan.Ti chlapi fakt nic nevydrží. :-)))

Psí miminka vzala poznávání okolí útokem, už nachází odvahu opustit svoje zázemí a vydavájí se na stezku odvahy zatím pouze po pokoji. Způsobně dělají loužičky většinou na podložku, já chválím kudy chodím :-))) Taky začínají poznávat, že člověk je přítel a jeho náruč je teplá a vlídná a tak jsou jako veverky, které po nás šplhají. Fanynka, i když ještě vlastně sama štěně, začíná být výbornou tetou a krásně si s nima hraje, až nad tím žasnu, kde se v ní ta něžnost bere, když je za normálu jak uragán a svou radost dává najevou tancem zvaným Fany Bany alias Fanyna Banyna. Toto pojmenování opět vymyslel manžel, vůbec nevím, kde na ty výrazy pořád chodí. Zatancuje nám ho na vyzvání a má ohromnou radost, když nám ho může předvést v posteli, kde může do toho vložit i kotoulové prvky s následným propnutím svých dlouhých nožisek, že máme málem vypíchlé oko a roztrhnutou nosní dírku.Určitě Ti ho jednou ukáže, stačí říci: Zatancuj Fanynu Banynu a ona se může uvrtět a blažeností rozpustit. Prostě je krásné žít mezi krysaříky :-))

Milá Jarmilko, v noci jsemnadálenucena si hrát minimálně 2x, ráno nic nestíhám a štěněčí manšaft rozšiřuje své hrací působnosti čím dál víc do svého okolí. Objevila taky stařičkého Geofku a jeho chlupatý ocas, na kterém rajtují.A tak se je snažím chytat a vždycky od něj oddělat, ale oni jsou už pěkně rychlí a frrrk a jsou u něj znova.Adruška se ukázala jako největší jedlík a namířila si to rovnou do jeho misky, prý mu ty granule od té konzervy aspoň oblíže. Aglaia zase zkoušela udělat skok do výšky i dálky současně a samozřejmě jí to nevyšlo, nožky jí podklouzly a bum a padla rovnou na tlamičku. Afrodita zase vymyslela hru: "Jen počkej,plyšáku! " a morduje pštrosa, hlava ne hlava. On tu hlavu má totiž ukouslou a ta je zvlášť a tělo zvlášť, aleo to se zase postarali dospěláci ,jak ho ve třech tahali,tahali až ho přetrhli :-) No, pěkně to u nás vypadá, je co je pravda :-)))

Ještě že mám Fanynku, holku moji úžasnou. Nikdy bych nevěřila, jaká z ní bude teta a jak moc mi bude se štěňátkama pomáhat. Všechno odkoukala od Opálky a stará se o ně jak o vlastní. Opí toho zneužívá a vesele si užívá a jen pozoruje, jak my s Fanynkou kmitáme.Pomáhá mi nejvíc ráno, kdy se musím aspoň trošku dát do richtiku, protože by se mě jináč hned po příchodu na pracovištělekli. Hraje si s nima, hlídá, čistí a dnes ráno se jí podařilo všechny v pelechu uspat. Óóó díky, že je ta smečka k sobě přátelská a já se mohu, hlavně teď na Fanynku, spolehnout.:-)) Dnes bylo opravdu pěkné ráno :-))

Máme jen 3 štěňátka, ale vydají tak za deset. Kam se podíváš, všude je najdeš, ve dne i v noci :-)) Na jejich obhajobu tedy musím říci, že věci neničí a trůnit chodí téměř pokaždé na podložku, tudíž co víc si přát.Samozřejmě, že se snaží popotáhnout třeba nějaký list, střapec, šňůrku atd,ale to by asi nebylo normální .-)) Svádí mezi sebou boje, to by jsi nevěřila.Takové pidi tělíčko a už se chová jako dospělec :-)) Opálka jim taky dává co proto, prý co se v mládí naučíš....no, někdy ji musím až krotit, tak se vždycky do toho obuje a neví, kde jsou hranice.Opět se vrátila do své kondice v podobě smršti, lítá, jak kdyby potřebovala dohnat včerejší den, zatáčky vybírá tak, že padám do mdlob a Honza na mě neustále ječí, ať něco dělám, co když se jim něco stane, protože samozřejmě zbytek smečky nezůstane v klidu a Opívšechny svede k těmto hrátkám. Máme to doma ale krásně veselo.:-D

Tak opět děkujeme za azyl, který si nám poskytla při našem výletuz Hostouně, když jsme svá znavená těla vláčely domů :-) Naše návštěva byla ale hodně pozdní, oliskaná kvůli komárům jsem taky slušně, ale váš ořech je váš ořech a čajíček s občerstvením opět neměl chybu.Ach, je to vždycky takový životabudič, když zajedeme na dostaveníčko do Edjami, že je to těžko popsatelné. Nugátek vás taky rád viděl, prý je moc příjemné se občas vrátit do svého rodného domova, aby to tam zkontroloval, jak se věci mají a poctivě to pak hlásil paní Opálkovo-Nugátkové. Prý příště rozhodně pojede taky. Fanynce se to tam taky líbilo a odjížděla plná dojmů. Děkujeme, že jste tu pro nás ve dne i v noci :-D a to doslova :-D

V neděli nastalo seznamování štěnítek s dospělci pasteveckých plemen.tedy abych to uvedla na pravou míru, tak s Baburkem se už holčičky seznámily a koukaly na to obrovské stvoření s vykulenýma očkama a s otevřenou tlamičkou.Jenže Brambůr je Brambůr, ten se přišel jen otráveně podívat do ohrádky, co to zase jako je, abych prý neřekla, že se na seznamku vykašlal.Zakoukel očima a zas odešel a já se nemohu zbavit pocitu, že nás má asi za blázny, že prý už nic menšího si faktneumíme pořídit.Aspoň, že ty holky pastevecké sdílely mé nadšení a tak Arvanka pojala miminka pomalu za své a prý hned začne hlídat ohrádku a klidně je prý můžu všechny jako pustit, že ona se už o ně postará.Zavzpomínala na ty dávné časy, kdy se přivezl Nugátek a dělala všem jednu velkou hodnou tetu.Brenda měla taky radost, ale má teď svých starostí dost, protože hárá a tak za chvíli poodešla, aby Brambůrkovy voněla hezky pod nos a tím ho totálně dostávala do fáze šílenství.Prostě jsme jedna velká rodina a škoda, že čas tak rychle utíká, protože mi to připomíná, že brzy nastane loučení se dvěma štěňátky, aby mohla rozdávat radost v jiných domovech.

Před odjezdem na ten náš úžasný výlet do Hostouně, kdy Honzík zůstával na"mateřské", tak mu kladu na srdce: Ne, že budeš dávat štěňata do postele! Jeho odpověď dávala tušit, že moje slova jdou jedním uchem tam a druhým ven, prý: Ty tu nebudeš, tak prd uvidíš! No a co myslíš? Správně tušíš! V neděli u snídaně kápl božskou a vylezlo to z něj, ale údajně za to nemůže, musel ty nebožátka vždycky uspat a kde jinde, než v postýlce.No, krásně ten chov tedy vedeme, jen, co je pravda :-)))

Dnes je vyjímečný den, Edjamáčci! Dnesnáš a váš milovaný Nugátek- Nutýlek slaví své dva roky života a po celou tuto dobu nás nikdy nezklamal, dává radost a lásku, kterou si může někdo jen ztěží představit. A tak mu Honzík hned ránouž jeden dárek nadělil,dáreček ze všech dárečků nejdárečkovatější a to to, že si vzalvolno a zůstal s ním i tedy s ostatníma v postýlce.Mě bylo pouze suše oznámeno: "Beru si dovolenou-řekni to v práci, já musím s Nutýlkem ještě spinkat, on dnes může úplně všechno" Tomu říkám spravedlnost! Ale jak ten si to užíval, Jarmilko, to bych Ti přála vidět. Byl opusinkovanej od čumáčku po špičku ocásku, užíval si každý dotek a vůni peřinky a jednoznačně mi dával na jevo, že je sice škoda, že nedělám taky s nima hají, ale musím chápat, že toho musí využít a dáreček se neodmítá.Má pravdu, klidně bychom mu snesli modré z nebe, kdyby to šlo.Je to prostě náš Nugátovský Nutýlek-maličký přítel s obrovským srdíčkem! Takže-krásné narozeniny Nugátku!

Nijak zvlášť mi do psaní zrovna není, ztráta našeho starouška Geofíčkaje znát v každém z nás.Půlkou mého života prošel a nikdy nezklamal.Jedno tělo, jedna duše, beze slov jsme si rozuměli a já vím, že svou výchovu našich nových přírůstků přispěl k tomu, že z nich vyrostli zase jemu podobní, i když jiného plemene.Svůj klid, rozvahu a inteligenci nenápadně podsouval nejen asiatům, ale hlavně krysaříkům, kteří s ním trávili každý den, byl to jejich polštářek a ochrama před pomyslným nebezpečím.Když se hubovalo, bylo jasné, ke komu se při této křivdě vždy uchýlí.Měl svatou trpělivost a snášel jejich hry s naprostou lehkostí,dával lásku, která nám prostě moc chybí :-( Tu lásku v našich sdrcích ovšem zanechal a já ji dostávám v obdobné podobě od celé smečky.I když už s náma nesdílí život, vím, že mu mnohokrát ještě budu děkovat.Byl to Pan učitel a nesmírně jsme si ho všichni vážili. Proto děkuji, že byl a nadále zůstává.....

Tak nastal čas, kdy se začínáme loučit se štěňátky, aby mohla rozdávat radost a lásku nejen nám, ale i těm, jež otevřeli svou vlídnou náruč a propadli kouzlu těchto stvoření.Snažili jsme se je vychovat podle toho nejlepšího svědomí, ulehčit cestu do nového domova jak to jen jde a hlavně jim ukázat, že člověk je prazvláštní tvor, kterého si mohou vychovatk obrazu svému, pokud na to půjdouchytře a s láskou. Pak není nikoho, kdo by odolal :-)) Páníčky jsme vybírali svědomitě a věřím, že se budou mít holčičky královsky. Jako první nám v neděli odešla Afroditka alias Quendi a namířila si to do sousedního Rakouska ke slečně Márii a její smečce, která čítá 2 ridgebačky a jednoho většího"pána" nejasného původuz útulku a pak nějaké společenstvo koček .-))) Při loučení bylo samozřejmě slzavé údolí na všech frontách. A tak se malá kouzelná Quendi sranečkem vydala vstříc poznávat svět a rozdávat své dobrosrdečné rošťácké srdíčko. Věříme, že ještě o ní uslyšíme v příbězích a pravidelně ji budeme vídat nejen v soukromí, ale i na pořádaných akcích. Měj se krásně a hodně štěstí, ty naše zlatíčko krysaříčí.

Tak nás už opustila i druhá fenečka Adrasteia alias Fidorka, stvoření, jež svým pohledem očaruje každého a které dokáže obměkčit i to nejtvrdší srdce.A opět jsem se neubránila slzám. Poslední pomuchlání, polibek na čumáček a s ranečkem se vydala vstříc "novému počátku" jejího života. Manželé Hrabákovi ze Svatavy jsou báječní lidé, kteří svou lásku vyzařují do svého okolí již na dálku.A taky již hned na druhý den večer jsem slyšela na Fidorku jen samou chválu a to, jak jsou moc šťastní, že k nim vklouzl tento uzlíček plný energie a radosti.U nás její odchod krom mne snášela nejhůře Aglaia, která neustále ten den hledala svou sestřičku, plačíc chodící po celém domě a zahradě :-( Už je ale líp a Fidorce je báječně. Tak hlavně dělej, Fidorko, svým páníčkům jen radost a přejeme hodně štěstí a dlouhý spokojený život :-)))

Aglaia již osiřela, osušila s náma slzy a vrhla se o to víc v poznávání světa.Je jak stíhačka, všude, kde se podívám, tam ji najdu, je to neřízená střela. Její rychlost v běhání je nepřímoúměrná jejímu maličkému tělíčku a zadní nohy velmi často předeženou ty přední.Postel,pohovka, schodky, to už ji nečiní absolutně žadný problém, skoky do dálky jsou na denním pořádku.Precizně se učí od ostatních,perfektně hlídá a parádně krade jablka sousedům.Samozřejmě ,že většinou ty plesnivé,že .-)) Včera táhla za šťopku jablko větší než ona sama, zadní nohy pomálu ve vzduchu, ale zvládla to.Odnesla si svůj poklad na místečko, kde se všem mohla chlubit.Vůbec netuším, jak zvládnu její temperament, nejspíš to bude výstavní antitalent :-D

Včera krysaříčí osazenstvo teda pěkně zlobilo.Honzík odjel do Krkonoš pomocti kamarádovi se dřevem a u nás nastalo totální bezvládí :-))) Jejich pošťuchování, honění a boxování neznalo konce, marně jsem se snažila ječíc tyto tvory uklidnit, měly zkrátka "svůj" den. Venku krysky dělaly svá sprintérská kolečka, naše raketa Aglaia pořád lozila do výběhu středoasijcům a mě vstávaly vlasy hrůzou na hlavě. Minule Brambůrka otravovala tak dlouho, až tento 80 kilový obr zdrhnul před kilovou uličnicí do boudy, kde si myslel, že se úspěšně vymanil z jejích drápků. To ovšem Agi vzala jako hru na schovávanou a nedala mu pokoj ani zde, tak jsem tu nezbednici musela odchytit a vysvětlit, že hrátky odsud podsud a vše má své meze.Ač nerada, musela se s tím smířit, ale přece jen to musí vždycky vyzkoušet, když jde jako náááhodou okolo výběhu, tak rychle podleze branku, polítá asiatům hlavy a to opravdu pěkně poctivě jednoho po druhém a ti absolutně nechápou, jak drzé toto škvrně je, ale mlčky trpíc dělají uličnici radost, protože je to prý jejich povinnost, chránit a hájit vše živé, co patří do naší smečky..A taky prý chápou, že je to ještě nevycválané miminko, které až časem dostane rozum :-))) A opět zde děkuji klidu a míru, který vládne v celé Securiťácké smečce a nevelký podíl má na tom náš drahý Geofíček, který vše sleduje s ostatnímaz andělských obláčků.

Po extra dlouhé odmlce, kdy čas je absolutně náš nepřítel, Ti musím napsat aspoň pár vět, jak že to v té naší smečce nadále vypadá. Momentálně se nacházíme v Praze, kde je krysaříkům blaze.Úžasná socializace, kterou Agi potřebuje jak sůl, páč je poprvé v civilizaci a poprvé ve městě :-))) Zvládá to holka výborně, ale nechce na sebe nechat potvůrka sáhnout cizí lidi.Takže máme co pilovat, protože narozdíl od její sestry Quendi,která se předvedla v Budějovicích na výstavě úplně jak profík :-))) Vůbec v Budějovicích jsme zaznamenali excelentní úspěch a já dlouho ještě při vzpomíncena tuto výstavu budu dojetím utírat slzy. Opí a Nugy se předvedli jak ostřílení profíci, i když Opí je v "blahobytné kondici ":-))) hihi. Agi s Quendi dostali ocenění velmi nadějné a Fanynka se chlubí titulama nejvyššíma, kdy při Velké národní ceně ji pan rozhodčí zkoušel i pately atd. azajisté i tímto si odnesla hodnocení nejvyšší.A ani v neuznaných plemenech se nenechala zahanbit a získala titul BIG 2 . Jsem pyšná na svoje svěřence a vím, že Miluška je spokojená, když Fanynku svěřila nám a má ji tak stále na očích :-))) Všem děkujeme :-))

Milá Jarmilko, Edo a všichni Edjamáčci, po opětovném spuštění článečků na vašich stránkách jsem si uvědomila, jak neuvěřitelně dlouho to je od posledních příspěvků a postřehů z naší malovelké smečky Securiťáků. Po opětovném přečtení krátkých úryvků z našeho života jsem se ne jednou přistihla, jak se samovolně usmívám, když znova zažívám tyto situace, které obohacují náš poměrně krátký život na této planetě.Je to tak dávno, kdy poslední příběh byl vepsán na váš web, aby i jiní mohli zažívat to, co zažije pouze ten,kdo vlastní krysaříčí stvoření a s láskou,trpělivostí a prostým duchem prožívá jeden krásnější den za druhým. I když mnohdy se stává,že závist kalí jiným mysl a ti se snaží znehodnotit a pošpinit poctivou chovatelskou práci, tak přesto je tu větší počet těch,kteří drží pěsti při každém kroku a dokáží povzbudit v době,kdy máš pocit, že nesolidnost a stupidita lidí nezná mezí. Je pravdou, že úspěch se neodpouští a bývá po zásluze potrestán :-(, ale boží mlýny melou..... Jsem pyšná, že jsem mohla mít tu čest vzít si prvního krysaříka zrovna od vás a ukázat "půlčlovíčka" Nugátka světu, ve kterém se rozhodně neztratil.Ač malý, přesto obrovský. Opálka,která miluje blahobyt, se ubírala stejnou cestou a když se k nim přidala po sléze Fanynka, která dokáže potěšit každé srdce, měli jsem pocit, že nemůže být nic lepšího. Jenže jak přijdou první, s láskou odchovaná, štěňátka, najednou zjistíš, že krásnější období není a když si pak necháš doma pokračovatele rodu,který se opět ubírá stejným směrem, jak jeho táta a máma, potěšení je mnohonásobné.Pak přišel ještě další bonus v podobě lilového pejska Myšáčka, který absolutně neplánovaně zkřížil naší cestu,máme pocit štěstí, jež nezná mezí.A to vše vlastně začalo u vás, kdy pod vaším ořechem jsme shlédli 14-ti denní čokoládový uzlíček, který byl pro nás startem do tohoto nádherného krysaříčího světa. Děkujeme za tuhle Nugátovou delikatesu.....

Když brouzdám v myšlenkách zubem času a vzpomínám, jak přišel do naší smečky Myšáček, je to k pousmání. O středoasiatovi Baburkovi je známo, že se nijak neobtěžuje podívat se, co jsme přinesli za nového obyvatele do "jeho" domova. Bere tyhle mrňousy celkem s nadhledem a dokáže jim prominout i to, co by jistě jiným neprošlo.Ale když jsme v náruči přinesli malého lilového krysaříka, samým překvapením zapomněl i na pomyslnou netečnost. Jeho oči hleděly zpříma na toho prapodivného tvorečka, který propadal panice, když tyto monstra čenichama ohmatávaly jeho tělíčko. Nechápal, co to má za barvu a vymyká se tak ostatním. Hrozně ho fascinoval Myšákův pohled, jeho oči, jež mají barvu světlejší a tudíž má celkově jiný výraz.Dlouho si nenechával ujít každičké venčení. Ale tak, jak byl fascinován Babur, byli fascinování i všichni naši krysaříci :-) Jenže naše smečka táhne vždy za jeden provaz a tak byl Myšák ihned začleněn do rodiny, protože když se rozplývají páníčci, rozplývají se i vši ostatní, protože jen tak je to správné :-))

Milá Jarmilko a všichni Edjamáčci, nějak ztrácíme pojem o čase a nezbývá ani kousíček brouzdat v minulosti, abychom napsali článeček, když v přítomnosti máme námětů, že bychom mohli rozdávat .Ani nevím kde začít, protože nás zaměstnává tlupa Securiťáků a nyní i vánočních Securiťáčat, které nám nejen krysaříčí, ale i asiatí osazenstvo nadělilo. Je to ten nejkrásnější čas, který si chovatel umí představit, je to doba plná očekávání, naplněných snů, naplnění nových životů a pozorování zázraku přírody. Je to doba plná něhy, starostí a smíchu. Je to doba ze všech nejkrásnější, je to vrchol chovatelství a tuto dobu si zcela užíváme. Snažíme se přizpůsobit chod domácnosti, aby co nejvíce času zbylo na tuto drobotinu, která zcela duševně čistá čeká, jaký je vlastně tento svět. Snažíme se ulehčit, jak nejvíce to jde, přípravu do života, které naše odchovánky čeká a věříme, že si povedou ku štěstí všech. Jak krásné a zázračné je držet mini uzlíček štěstí v podobě krysaříčka, který má stejnou chuť do života jako jeho veliký "bráška" mega uzlíček štěstí pasteveckého psa. Však kryařík a středoasiat maji společného v začátku neuvěřitelnou dravost o právo na místečko na zemi.Jak je to dojemné, když zcela bezbranné stvoření odevzdává svůj verdikt člověku, zda se postará, aby zde byl, či nikoli. Je to čas neopakovatelný a jedinečný, i když plný starostí, tak přes to výjímečně krásný. Přenádherné dny přejeme všem lidem dobré vůke a se srdíčkem na dlani :-))