Úvod : Novinky : Psi/Feny : Štěňátka : Odchovy SM : Galerie : Články : Curriculum : Koláže : Kontakt

My a krysaříci

4. února 2008, nám bylo doručeno schválení názvu chovatelské stanice FCI, EDJAMI - Eduard, Jarmila, miláčkové. Eduard je můj manžel, který se nyní v důchodu společně se mnou o krysaříčky vzorně stará. Těmi miláčky jsou myšleni krysaříčci, to úžasné plemeno, které nás provází životem už dvacátý rok.

S krysaříčkem jsem se poprvé seznámila před 55 lety. Provázel mne dětstvím, dělal mi v kočárku panenku, uměl se tvářit, že spí, a to žádná z mých panenek neuměla. Nechal se krásně chovat v náručí, a ten vjem měkkého, teplého tělíčka byl mnohem lepší, než tvrdá, neohebná a studená celuloidová panenka. Kromě toho byl nepostradatelný pod stolem, kde se mu dalo ledacos strčit nepozorovaně do tlamičky. Taková kůžička z kuřete byla pro mne nestravitelná, kdežto krysařík Péťa byl za ni velmi vděčný.

Péťa se dožil 15let, a žil by zřejmě dál, kdyby si nevyšlápl na námluvy přez ulici. Bylo to strašně bolestné, i když jsem v té době měla jiné starosti a v náručí dcerku. Tehdy jsme žádného pejska nesháněli, teprve za dlouhá léta jsem objevila ve vesnici páreček krysaříků a zatoužila mít takové stvořeníčko doma. Chovatelé měli právě dvě štěňátka, tak jsme si vybrali holčičku.

Polynka dospěla, a tak jsme ji hledali ženicha. Když přišel čas, byla dobrou mámou, a nás ten zázrak rození a vychovávání štěňátek nadobro pohltil. Ukázalo se, že to bylo řízení osudu a v době, kdy jsme tragicky přišli o syna, starost o štěňátka mne udržovala v chodu. Tak jsme se několik let drželi nepapírového chovu, ale protože jsem se chtěla dozvědět o krysaříčcích víc, vstoupila jsem do klubu. Dění v klubu mne moc zajímalo, proto jsem se začala zůčastňovat výstav a různých setkání přátel krysaříka. Rok 2007 byl velmi vydařený na akce, ať to byla Milovická, nebo Svojanovská. Potkávám se s lidmi s malými krysaříky, ale velkým srdcem.