V roce 2003 jsme koupili naši první fenku čivavku. Velmi jsme tehdy toužili po štěňátku pražského krysaříka, ale čekání se zdálo být nekonečné. Byli jsme se proto podívat na štěňátka čivav a hned jsme si jedno zamluvili v předtuše dlouhého čekání na krysaříka. Následující týden jsem měla telefonát, který vyplnil naše přání a byli jsme informováni, že krysařička na kterou už tak dlouho čekáme se narodila a za osm neděl bude naše.

A tak jsme náhle očekávali štěňátka dva. Už mne ani nenapadlo čivavátko odříct a nutno podotknout, že jsem toho ještě nikdy nelitovala. Když jsme si jeli pro krysařičku, cestovali jsme už s našim čivavím miminkem.

Naše holky si spolu rozuměly hned od začátku. Ocenily, že si má každá stále s kým hrát a o koho se v pelíšku zahřát. Doplňují se skvěle i povahami. Čivavinka je velmi klidná, rozvážná a nejraději si nechává drbat kožíšek oproti krysařičce, která je diblík každým coulem. U misky je vždy první a nikdy si nenechá nic ujít. Postupem času se pak naše smečka trošku rozrostla.

Krysařík a čivava jsou každý povahově úplně jiný pes. Nebudu tady rozebírat, který je jaký, ale rozdíly jsou velké. Něco málo najdete i v povídání o mých holkách na jejich stránkách. Každopádně pes mých snů je, byl a bude krysařík. Dlouho jsem si říkala, že čivava je u nás jedna jediná a to je dost a taky, že je poslední. Ale jak je známo, nikdy se nemá říkat nikdy a tak jsem si mimo několika krysaříků, pořídila dva roky po té první ještě jednu čivavku a raději už neříkám, že je to ta poslední. Každopádně krysařík je stále mým favoritem.